Noc na WB-387

děkuji, raději perl.

Hustě zasněženým borovicovým lesem se táhla tma jako kočka v mléčné lázni. Mohlo být něco kolem desáté večer, což v zimním období odpovídá naprosté tmě, zvláště pokud nesvítí měsíc. Tak tomu bylo právě tuto noc. Houkání sov prořízlo řvaní motorových skibobrů a ostré kužely halogenových světel. Údolí se zurčícím potůčkem zaplavila oslnivá záře. Cosi, co do této zimní romantiky naprosto nepatřilo, se jako výsadek z jiné dimenze zjevilo přímo uprostřed království ticha. Na palouk, kde se v létě pasou srny a jeleni a v zimě je oblíbeným odpočívadlem posledních kusů divokých medvědů, se s ohlušujícím lomozem vřítil těžařský stroj, který za sebou nechával desítky metrů široký průsek. Náhodný pozorovatel by asi utrousil něco o barbarství, a měl by samozřejmě pravdu. Ovšem jen málokdo by zaregistroval, že těžařský stroj se vyloupl z prostřed lesa - průsek začínal jen pár stovek metrů od zmíněného palouku. Široký však byl jako fotbalové hřiště. Celé to kovové monstrum bylo poskládáno z několika desítek nezávislých malých skibobrů - tedy jakýchsi zařízení s hnacím pásem, lyžinami a bobrovací hlavicí, určenou k rozsekání všeho, co by se jí náhodou či záměrně postavilo do cesty. Panenská zimní příroda řvala o pomoc. Na obrazovce radaru ve městě, vzdáleného několik desítek kilometrů od tohoto místa, se uprostřed prázdné kruhové výseče náhle objevil bod. Vedoucí provozu jej zprvu ani nezaregistroval, avšak jen díky tomu, že se před chvílí polil horkým čajem přímo do rozkroku a nyní se pokoušel kapesníkem namočeným do studené vody inkriminované místo alespoň trochu zchladit. Teprve když očima zkontroloval, zda si celý zbytek radarové základny hledí svého a nikdo už se neuchechtává, potají pod stolem sundal mokré kalhoty a elegantním obloučkem je hodil k oknu na rozžhavené topení, zaregistroval periferním viděním neohlášený objekt. Zmocnil se ho pracovní zápal. "Lorenci, registroval se někdo poblíž naší základny WB-387?" zahlaholil na nejbližšího panáka s mastnými vlasy barvy hovna ze zabijačkové polévky a navlečeného v tak těsné uniformě, až vypadal, jako kdyby do ní dorostl ještě v pubertě a od té doby jí nemohl sundat. Panák se otočil a vypustil nad sebe bublinu. V ní se skvěla dvě písmena: NE. Vedoucí provozu, jinak též vzorný otec od rodiny, která se pyšnila dětmi z nového typu vrhu, zvážněl. "To znamená, že máme problém!" pravil pomalu, avšak nahlas, aby jej uslyšeli naprosto všichni. Nevědomky tak spustil salvu smíchu, neboť aby dodal svému výroku na váze, rozhodl se pronést jej ve stoje. Nyní tu tedy stál v trenýrkách před svými podřízenými, zrazen svou pracovní roztržitostí. Hbitě se schoval za Lorence a deklamoval k chechtajícímu se týmu přes jeho rameno. Z pohledu týmu vypadal Lorenc v tu chvíli jako dvojhlavý, což vzbuzovalo opět další a další výbuchy smíchu. K dovršení všeho ještě Lorenc, nevěda že terčem posměchu není on, neboť ke svému nadřízenému se raději ze slušnosti otáčel zády, promital do své bubliny nad jeho a šéfovou hlavou sérii otazníků. Když byla pracovní morálka týmu dostatečně rozložena, vedoucí provozu si významně odkašlal a pravil: "Vážnost situace naprosto není adekvátní momentálnímu stupni připravenosti naší posádky! Holoto líná mazejte ke strojům a zjistěte mi kdo se nám to nakvartýroval k vébéčku na třetim kvadrantu! A fofrem, kdo bude poslední má bod!" Všichni okamžitě zasedli do svých židlí a jali se makat. Koukali střídavě na radar, pak na družicové snímky, zase na radar, zase na družicové snímky, na scany z kamer na místě, ale kde nic, tu nic. V lese zatím došlo k menšímu masakru krajiny. Tedy lokálně spíše k většímu. Záleží z jak velké dálky se na zemi díváte, vše je pouze úhel pohledu. Ohromný stroj se postupně rozštěpil na malé skibobry. Ty však udělaly to samé! Během několika málo minut byl stroj pryč a les se hemžil malými skibobříky velikosti tak asi veverky. Ti se rozjeli do všech světových stran. Během dalších pár vteřin nezůstal na palouku jediný, a pouze průsek odnikud nikam naznačoval, že se tu něco odehrálo. Vedoucí provozu byl zoufalý. Sám přeci na vlastní oči viděl flek na radaru! Copak to nikdo jiný neviděl? Nebo snad už je opravdu takový magor? Co to má znamenat? Po zbytek noci se již žádný podobný jev neukázal. Naopak druhé noci se situace opakovala. Včetně rozlitého čaje. V lese se průsek rozšířil. Vedoucí provozu odjel na dovolenou, aniž by se komukoli z nadřízených zmínil o předešlých nocí. Třetí noc se průsek rozšířil tak, že byl viditelný i na družicových fotografiích. Celá radarová základna radostně vyspávala, neboť bylo v podstatě lautr hovno co na práci. Letové plány jim zasílali z ústředí a provoz fungoval převážně samospádem. Toho dne si dlouho skrývaný uprchlý armádní špionážní jelen vzal sváteční kožich. Postavil se doprostředka svého díla. Scanery se rozhlédl od obzoru k obzoru po holé pláni a radostně si zareprodukoval úvodní takty slavné dechovky "Už troubějí.." Pak zaržál plechovým hlasem a začal vysílat. Během pár minut se paseka proměnila v betonové hříště plné hemžících se malých kovových zvířátek. Během dalších pár vteřin se ve prostřed betonového hřiště zhmotnila stylová roubená hájovna s dobře vybaveným loveckým posedem. Ten rozhled! Tu noc si tady na základně WB-387 pamatujeme všichni, kdo ještě žijeme. Z poklidného spánku nás vyrušily podivné kovové strojky, které se provrtaly po vzoru krtků až na základnu, kompletně všechno kovové a dřevěné rozřezali a odvezli těmi svými dírami pryč. Kdo se bránil, toho zabili. Bez lítosti. Únikové cesty nám zavařili, takže jsme se nemohli dostat ven. Od té doby tady žijeme téměř po tmě, zásoby svíček dochází. Jídla také nemáme moc. Jednou za čas nám sem krtci přitáhnou nějaké gulášové konzervy. Jinak tu čekáme, až na nás přijde řada a v jediném amplionu, který zůstal, se ozve něčí jméno. Pak se poklop na chvíli otevře, A vy můžete ven. Běda kdyby chtěl jít ještě někdo jiný. Zkoušeli to. Když vyjdete ven, zase poklop zavaří. Občas se mi podařilo vyhlédnoout nepozorovaně ven. Vím že celá naše základna bývala v lese, ovšem strom jsem neviděl ani jeden. Ale musím už jít, z ampliónu zní moje jméno.

---