Zapomenutá (o Svátkovi)

...

ještě štěstí

že se najdou takové ulice

když je zrovna potřebujete

pomyslel si Svátek

a v duchu pro ni našel jméno

Sestupná

na tu vzestupnou by musel čekat

a to se mu nechtělo

tahle ho zavedla tam kam chtěl dojít:

dolů

obešel rybník aniž si uvědomil

že má dno ani ne moc hluboko

že někde pod ním teď dýchalo

polilo ho horko a bezděčně se dotkl

svého klobouku

někdy stačí shoda

dvou docela malých náhod

a obrátí se celý naruby

(ale o životě by si to tvrdit netroufnul)

měsíc vypadal jako velká žlutá koule

kterou si někdo přes den zapomněl na obloze

ale tohle už jsem někde slyšel, pomyslel si on,

až jsem z toho celý v kruhu

a dál už raději nemyslel na nic

stačilo, že kolem něj

neslyšně protékala slova přes dráty

pověšené na monumentálních stožárech

ani ta nestíhal zachytit

byla to mozaika všech ohraných pocitů

které se daly nasbírat v reklamních letácích

ale vlastně to nevadilo

ve vzduchu bylo cítit hromady kamení a bláto

a kouř skrz klíčové dírky domů

v některých chvílích se život skládá

pouze z vůní a tónů které jsou nakřivo

asi bych měl najít cestu zpátky

abych tam byl včas

řekl si když už nevěděl kam dál

protože cestou zpátky měl potkat někoho

o kom ještě nevěděl