Za vlast!

Za vlast!

skřípotem dveří z konce chodby

v znamení chvilky osamění

bystříš

taješ

ozvěnou křiku dětských plic

v sevření ozubených kol

přicházející minulosti

mizíš

hlídáš

zítřkům iluzi reálnosti

ztrácejí se jména buditelů

v hlasech lidí / v názvech ulic /

umírají

a křtí je

nářky sirotků

kdysi jediná, teď jedna z mnoha

v objetí nočních stolků

usínáš

zpocená neslyšíš

řev větru v dáli ztracený

ve jménu otce

.

za vlast

.

za lepší svět

padám na kolena s nadějí

že v zdání se promění

v zádech mrazení

výdech

hněv

lidské běsnění