Přání

I.

Kráčí spolu noční tmou

pod bezhvězdnou oblohou

promluvit se zdráhají

radost svou však netají.

Kdo z vás může říct jak moc je zná

kdo z vás chtěl by říct, že noc je zlá.

R.

Co má být maj' se rádi

vždyť to snad není hřích

za pár let jejich mládí

jim odejde jak sníh.

Tak nebraňte jim ruku v ruce mít

a svým štěstím žít

sami si k němu postačí.

II.

Zase stojí v obětí

a nemají ponětí

o čase jenž plyne dál,

aby jim zas štěstí vzal.

Kdo jim rozumí

kdo pochopí,

kdo jim v jejich přáních odpoví.

R.

Co má být ...

        ... k němu postačí.

III.

Každá prosba upřímná

v jeho očích váhu má

není třeba slova znát

jen upřímně milovat.

V jejich srdcích láska zůstává,

každý ten kdo prosí dostává.