Příběh fotbalisty

...záležitost, do které jsem se těch pár dní co jsem to psal totálně vžil. tohle je pouze první část. Druhá jí bude následovat. Čtěte a vžijte se do toho tak jako já. Nashledanou u druhé části! Opět prosím omluvte pravopysné chibi. Snažím se je eliminovat, ale moc mi to nejde...

Když hrajete a žijete fotbalem, to je jako kdybyste házely kostkou. Nikdy nevíte, co padne.

 

   „To je fantazie. Opravdová fantazie vážení diváci. Dnešní utkání nebyl zápas Sparta – Baník. Dnes může za Spartu veškeré ovace právem sklidit mladý nadějný útočník Jakub Král. Díky jeho čtyřem gólům a jedné famózní přihrávce deklasovala Sparta Baník poměrem 5:0. Mám takový pocit, že Sparta má nového hrdinu, nemám pravdu Jardo?“říkal komentátor Petr Svěcený

„Jistě že máš Petře.“reagoval Jaroslav Bosák “První půli Sparta preferovala už svou tradiční taktiku oťukávání. Pozorovala soupeře a koukala, jaké dělá chyby. Proto byla vážnějším ohrožením baníkovské svatyně pouze střela z dálky kterou vyslal kapitán Sparty Tomáš Řepka. Zato druhou půli si Baník do svých oblíbených chvil určitě nezařadí. Přesně po čtyřicáté páté minutě sparťanská děla začala svou hrozivou a obávanou kanonádu na branku Baníku.“

„Tak Jardo, my si teď vezmeme do elektronické tužky poslední gól Sparty, který dal kdo jiný než Jakub Král.“

„Fajn, jdeme na to…“

   Mladík Král uhání po travnatém pažitu. Nekouká se do stran, nevnímá diváky. Žije pouze fotbalem. V tu chvíli pro něj existují pouze jeho hráči, míč a branka. Běží po pravém křídle a postupuje stále dál. Do cesty mu však vstupuje hráč Baníku. Jakub si s ním však nedělá starosti.

„Baníkovec šel do skluzu ,a tady vidíte učebnicové obhození hráče. Nádhera. Král postupoval dál…“

Běží co mu síly stačí. Král se dostane k další překážce. Dva obránci Baníku ustupují společně s Králem, aby mohli v neočekávanou chvíli vyrazit proti Jakubovi a zmocnit se míče.

„Jenže Král je lišák a náhle se s míčem zastavil. Oba baníkovci koukali jako puk. Když se Kuba rozhlížel po poli po nějakém volném hráči, vyběhli dvá baníkovci proti němu. To však Král předpokládal a zahrál jednomu z obránců na housle. Pak měl dvě možnosti…“

Mohl střílet. Jenže brankář byl ve výhodné pozici a jeho sebevětší střelu by stejně vykryl. Když byl na rohu vápna, všiml si křičícího dlouhána Doška na malém vápně a excelentním centrem umístil míč přímo na jeho hlavu. Ale co on teď? Bude zbytečně hlavičkovat do náruče připraveného baníkovského brankáře?

„V tu chvíli neprohoupil. Zde vidíme, jak se brankář bleskově přesunul. To Došek viděl také a tak hlavičkoval zpátky na Krále, pro kterého to byla lahůdková čtvrtá trefa v utkání. Brankář se pouze poohlédl za míčem v síti…“

   Rázem začalo jedenáct hrdinů na place šílet radostí. Všichni hráči kromě brankáře se seskákali radostí na Jakuba Krále, jehož nadšení bylo vidět i z vesmíru. Na ten chumel kluků v rudých tričkách se zaměřily objektivy všech novinářů a fotografů na stadionu. Druhý den byli noviny plné fotbalu.

„TEENEGŘI NALEZLI SVÉHO HRDINU.“ nebo „PŘICHÁZÍ NOVÝ FENOMÉN JAKUB KRÁL“ hlásali noviny. Přestože po tomto, čili po 23. kole 1. fotbalové ligy, dal tento devatenáctiletý útočník celkem šestnáct gólů, veřejnost si jeho umění všimla až teď!

   „Ty jsi machr! Normálně já koukal jako tele když sem viděl ty čtyři fíky. Nezklamals mě hochu.“ chválí manažer Kubu druhý den po telefonu „Jenže jsem kvůli tobě prohrál sázku.“

„Ježiši to mě mrzí. A na co jste si vsadil?“

„Na to že dáš hattrick ty kluku ušatá!“

„Příště se teda budu krotit pane Zíka.“

„Hochu teď se připrav na nejhorší. Novináři tě sežerou za živa. Musím si taky promluvit s tvýma rodičem. O ně se novináři budou taky rvát.“

„Ale vždyť se nic tak významného neudálo.“

„Že ne? Jseš nejmladší hráč České Republiky, kterýmu se podařily dát čtyři góly a ještě k tomu přihrát na další gól v jednom utkání. Navíc jseš v čele tabulky střelců a to už něco znamená.“

„Já bych to zas nepřeceňoval.“

„Ty ne, ale přes noc ses stal celebritou. Adidas s tebou chce podepsat smlouvu. Chtějí, abys vedle Necida a Ujfalušiho byl jejich tváří v České Republice. Peníze se posypou.“

„Tak to je úžasný.“ řekl Jakub. Na rameni měl tašku a šel na trénink

„Tak se měj hochu a večer se stavím jo? Podepíšeme to. Tak zatím.“  a položil telefon. Jakub šel dál na trénink.

  

   „Vítejte ve světě, ve kterém rozhodují pouze Branky,body a vteřiny. Není to ani týden co nejlepší střelec ligy Jakub Král rozstřílel ostravský Baník a už se začíná vážně spekulovat o jeho nominaci v reprezentaci do jednadvaceti let. Více trenér Škorpil.“ zatím co předává televizní hlasatel sportovního přehledu slovo staršímu prošedivělému trenérovi, Jakub se zrovna sprchuje.

„Kubo! Kubo!“ křičí nadšeně Jakuba maminka „Mluví tu o tobě! Hééj! Nějakej Škorpil!“ jen co to ale dopověděla, Kuba přilítl do obýváku světelnou rychlostí. Měl na sobě pouze ručník. Pozorně poslouchal.

„…takže říkám, takovej hráč by se nám moc hodil. Má výbornej tah na bránu a skvělej přehled. Takový hráč nám v součastné chvíli chybí a je více než pravděpodobné, že ho nominujeme pro příští utkání naší reprezentace, které budeme hrát proti Slovensku.“

Když trenér domluvil, v Jakubovi se probudila mohutná erupce. Byl šťastný, dojatý a překvapený zároveň. Pohledem, který zářil sebedůvěrou a nadšením se podíval na maminku.

„Jsem na tebe moc pyšná synu. Ani nevíš jak.“ a rozplakala se. Jakub se začal ohromně radovat. Skákal , křičel.

„Jóóóóó!“ najednou začal zvonit jeho telefon.

„Ano?- Dobrý den pane Zíka. Taky jste to viděl? Jsem reprezentant!“

„Já vím, a moc, hrozně moc ti gratuluju! Synu. Dokázals to!“

 

   Jakub Král měl ohromnou formu. Jeho góly rozhodovaly utkání a to mu hodně přidávalo na sebevědomí. V posledním 30. kole dal proti Liberci hattrick a díky němu mohla Sparta slavit titul. On se stal králem střelců s celkovými čtyřiadvaceti góly, což tu už dlouho nebylo. Jeho hvězda stoupala, čehož si všímali i scouti ze zahraničí. Na začátku července hrála reprezentace do jedenadvaceti let turnaj v Itálii. Jakub exceloval.

   O týden později se vracel z tréninku domů. Bylo asi osm hodin a bylo velké horko. U branky se podíval do poštovní schránky. Byli tam dopisy z banky, potom složenka na zaplacení tarifu a pak Jakub našel dopis s italským razítkem. Podivil se. Začal si pomalu vše rovnat v hlavě.

„Otevři to hochu.“ řekne s důvěrou muž za Kubovými zády.

„Pane Zíka?“ptá se Jakub nechápavě. Neohlíží se za sebe a mluví neutrálně, bez pocitů. S napětím natrhává dopis. Čte.

„Je to anglicky pane Zíka. Snad víte jak na tom jsem s tím hrozným jazykem.“

„Tak mi to ukaž.“a přebere od Jakuba dopis. Jakub je stále k panu Zíkovi otočený zády. Zíka čte pomalu a se zapálením.

„Pane Král, náš scout si všiml vašich kvalit a proto vašemu týmu předáme v nejbližších dnech nabídku na týdení test v našem tréninkovém centu. Francesco Giulianni, manažer fotbalového týmu AC Milán. Takže hochu jedeme do Milána.“a oba se začnou nesmírně radovat.

   Asi o dva dny později přišla nabídka na testy šéfovi Sparty. Ten Jakuba podpořil a povolil mu to,a tak měl Jakub volnou cestu do světa. Jel na testy.

   Tam nezářil tak jako v České lize, ale za ten týden si tam vydobyl slušný respekt. Fyzické testy byli výborné a dovednostně vyčníval nad některými ostřílenými mazáky. Z Itálie si odvezl kromě opálení také cenné zkušenosti. AC Milán jevil o Jakuba vyložený zájem. Chtěli s ním vychovat generaci, která by v průběhu let zastoupila součastné tahouny klubu. Po pár dnech přišla na Letnou nabídka. Přijeli také vyjednavači z AC. S šéfem Sparty, panem Danielem Křetínským vyjednávali přes tři hodiny. Jakuba tohle vyjednávání unavovalo. Bylo dlouhé a drsné. Až po dlouhém čase přišel konec.

   Otevřely se domovní dveře. Jakub vešel. U dveří stál otec s matkou. Pyšně se koukali na svého syna. Otec měl v ruce láhev. Otevřel jí a rázem byla celá podlaha ulepená od šampaňského.

„Jsem na tebe moc hrdý synu.“řekl pyšně otec

„Já to vždycky věděla, že máme doma talenta. Doufám že ti tým najde nějaký byt.“

„Ne mami, byt mi nenajde.“řekne zkroušeně Jakub

„Ale jak to? Vždyť jsem to panu Zíkovi říkala. Zas takový velký plat mít nebudeš. Musíš někde bydlet dokud si nevyděláš na lepší byt.“

„Mami, žádný byt potřebovat nebudu.“

„Jakto? Snad tam v tý Itálii nebudeš spát v kabinách.“

„Já do Itálie nejedu.“

„Jakto synu?“ptá se překvapeně otec

„Sparta mě nechce pustit. Prý za mě Milán nabízí moc málo peněz. Jsem prý klíčový hráč.“řekl a odešel do obýváku, kde si lehl na gauč. Rodiče šly za ním.

„A jak to bude teď. Zůstaneš tedy ve Spartě nebo budeme hledat jiné angažmá?“ ptá se otec

„Tati vždyť já nejsem žádnej Maradona. Jednou mi pár zápasů vyjde a všichni ze mě děláte bůh ví co. I pan Křetínský říkal, že to dělá pro mě. Teď bych se v tý Itálii neprosadil. Prý by se zastavil můj talent kdybych nehrál a hrát budu, až budu dobrej. Ještě mám dva roky ve Spartě smlouvu. Místo mám v základní sestavě jistý. Příští sezónu se uvidí.“

   Letní příprava probíhala standardně. Sparta pilně trénovala. Chtěla konečně něčeho dokázat v evropských pohárech. Konečně chtěla prorazit tu smůlu, která jí vždycky provázela. O Jakuba se ještě zajímalo pár evropských klubů jako třeba německý Hannover 96 nebo polská Wisla Krakov. Vedení však Jakuba nechtělo pustit a ani Jakub nejevil nějaký velký zájem hrát za nabízené kluby. Chtěl tady v Čechách ještě něčeho dosáhnout.

   „Takže ještě jednou dobrý den tady ze Studia Fotbal. Před malým okamžikem jsme mohli vidět něco, o čem by se nám mohlo v minulé sezóně jenom zdát. Mistrovská Sparta vstoupila do sezony smolnou prohrou nad Příbramí 0:1. Čím si to Petře vysvětluješ? Že by Kuba Král?“

„Opravdu nevím Míro. Šla mi z toho hlava kolem. A už v třetí minutě utkání měla Sparta penaltu. Obránce Mácha dal ve vápně jasnou ruku a mohl být rád, že nebyl vyloučen. K penaltě přistoupil Král. V tu chvíli moje srdce povyskočilo. Král, to je ten mladý kanonýr. Ten ho v tý bráně musí zabít. Jenže Král byl dneska k nepoznání.“

   Jakub položil na bílý puntík svoji mičudu. Byl pln odhodlání. Chtěl ukázat, že to co se dělo minulou sezónu nebyla náhoda. Navíc na stadionu bylo nejmíň patnáct tisíc diváků hladovějících po dlouhém letním půstu po gólech. Jakub si sebevědomě zatleskal a rozeběhl se. Věřil si a i jemu věřil každý člověk na stadioně. Lidé řvaly, křičely a jásaly. To musí dát, doufali. Jakub přiběhl k míči a vystřelil. Náhle ho zchladila studená sprcha. Míč letěl hluboko na tribunu. Lidé znejistěli. Jakub také. Bylo to vůbec poprvé, co tento pocit zažil. Až doposud vždy vyhrával. Byl dobrý, ne-li nejlepší. Tentokráte mu to však nevyšlo.

„Takhle trestuhodně zakopnutou penaltu jsem už dlouho neviděl Petře. Ty snad jo?“

„Ani já ne. Jenže právě třetí minuta utkání byla pro celý zápas klíčová. Po takto zakopnuté penaltě si najednou mužstvo přestalo věřit. Náhle jakoby byl týmový duch ta tam. Náhle se vše obrátilo.“

Jakub se rozhlížel po tribuně. Tam viděl ty rozladěné tváře. Ve skutečnosti se však nic nestalo. Jedna penalta byla přestřelena, ale pro Jakuba byl tento omyl zničující. Vše viděl jinak, depresivněji než jindy. Začal být nervózní a vztahovačný. V dalších minutách utkání jakmile někdo zakřičel z tribuny, cítil , že to je na něj. Sebevětší hvízdání a řev fanoušku se mu rozkládal v hlavě. Začal pociťovat úzkost , která mu svazovala nohy.

„A to viděl i trenér Sparty Bílek,“mluví komentátor Petr Svěcený“a začal jednat. Ještě před polovinou Krále stáhl ze hřiště a poslal místo něj Matušoviče.“

   Jakub šel zklamaně k trenérovi. Ten ho poplácal po rameni.

„I to se stává Jakube. Makej ať je to příště lepší.“řekl trenér Bílek a poslal Jakuba do kabin. Pan Zíka seběhl z VIP tribuny až dolu do tunelu, který vede až do kabin které jsou v útrobách stadionu.

„Já nevím pane Zíka. Nevím jak se to stalo, nevím co se stalo ani proč. Prostě sem byl jak svázaný. Všechno jsem kazil. Z pěti pozdravů brankáři šlo pět pozdravů na tribuny.“

„Dobrý hochu. Hlavně se uklidni a vyspi se z toho. To bude zas dobrý.“

   Jenže nebylo. Další utkání proti Brnu hrál Jakub opět v základní sestavě a asi po třiceti minutách šel opět do kabin. Tentokrát na něj pískali i diváci. A třetí utkání sezóny proti Jablonci nastoupil na posledních deset minut. Jeho hvězda začala slábnout. Sebedůvěra je slovo, které Jakub už dlouho nezná. Ale Jakub si řekl ne! Začal si dávat větší dávky fyzických tréninků. Vždycky po „práci“ si šel zakopat na stadion. Pověsil si na břevna lahve a sestřeloval je jednu za druhou. To ho naučil jeho tatínek, který se osobně zná s Antonínem Panenkou. Začal na sobě tvrdě dřít, čehož si všiml i trenér Bílek. Jednou za ním přišel na stadion, když zrovna trénoval sestřelování lahví.

„Jakube jsem rád že se snažíš něco s tou formou udělat.“

„Jsem chlap a hlavně sparťan pane. Nemůžu si sednout do kouta a plakat.“a kopl do míče kterým trefil přesně láhev, která byla pověšená na „šibenici“.

„To rád slyším hochu, ale nejsem tu jen tak.“Jakub se zarazí. „Poslalo mě sem vedení týmu. Nelíbí se jim jak poslední dobou hraješ.“

„Ale vždyť vidíte že se snažím. Makám co můžu.“

„Ale to není v nohách. Máš to tady hochu, v hlavě. Ty jsi moc dobrý synku, ale vedení dalo ultimátum. Příští utkání proti Olomouci nastoupíš v základní sestavě. Pokud se ti zápas nevyvede, budem tě muset dát do „B“týmu. Tam se hezky rozehraješ a pomažeš zpátky tam kam patříš a to je základní sestava. Rozumíš mi?“Jakub překvapeně kývl hlavou

„Tak fajn. Trénuj a v sobotu chci pořádnej výkon jasný?“povzbudil trenér Jakuba. Ten se starostlivě nadechl.

   V sobotu nastal ten soudný den. Pro někoho to mohla být rutina. Jenže ten dnešní zápas je pro nadějného mladíka Jakuba Krále zlomový. Pokud  ukáže vše co je v něm, může se dostat zpátky na výsluní. Pokud ne, půjde do pole poražených. Spartě na tomto utkání také velice záleží. První utkání prohrála, druhé remizovala a třetí také. Má pouze dva body a je na čtrnáctém místě. Jestli dneska nezabere, může to být nejhorší start klubu do sezóny jaký kdy zažil. Tomu chce předejít jedenáctka ve složení Zlámal-Pospěch,Řepka,Kučera,Zabavník-Kisel,Horváth,Hušek,Matušovič-Došek,Král.

   Sparta hrála venku na stadionu Olomouce, kde bylo vyprodáno. Všichni se chtěli jít podívat na vzestup nebo pád Sparty.

   Utkání začalo ve velkém tempu, kterému občas olomoučtí nestačili. Jenže se hrálo více méně pouze ve středu hřiště a v prvním poločase nebyla jediná střela na branku. Lidé byli znuděni.

   V kabinách trenér Bílek řádil

„Doprkna hoši! Co to kurva je?!? Chtěli jsme na ně vlítnout, narvat jim do těch hanáckejch zadnic co proto. Jenže my jsme se nedostali ani do jejich vápna. No je tohle možný?!? Ne ne, musíme udělat změnu. Kubo, můžeš?“zeptal se trenér Krále. Ten popřemýšlel a pak pln odhodlání trenérovi odpověděl.

„Ano kouči.“

„Jseš si jistej?“

„Tak jako nikdy před tím pane!“

„Fajn! Po křídlech chci více práce. Kučeru ztáhnem a místo něj dáme Rezka. Rézo ty půjdeš do útoku, což znamená, že budeme hrát systém 3-4-3.  Jdeme na ně!“

   „Dobrý den.Vítejte vážení posluchači na stadionu Olomouce, kde se dnes sehrává utkání čtvrtého kola první Gambrinus ligy. V živých vstupech vás budu s děním hřišti seznamovat já, Zdeněk Prokop.“

   Hráči Sparty vběhli na hrací plochu. V jejich očích byla vidět jen výhra. Druhý poločas začal.

   „Je dvacátá čtvrtá minuta druhého poločasu ,vážení posluchači Českého rozhlasu jedna Radiožurnálu, a tady se tedy dějí věci. Tým Sparty se asi dvacet vteřin po písknutí rozhodčího na zahájení druhého poločasu, dostal do vedení parádní střelou z voleje Pavla Horvátha. To však není vše. Asi v desáté minutě druhého poločasu se dostala Olomouc do brejku. Melinho běžel sám na kasu, ale v pokutovém území ho surově zfauloval Tomáš Řepka, který si právem za tento zákrok odnesl červenou kartu a myslím, že se tento zákrok bude zajisté probírat před disciplinární komisí. Nic se však nemění na tom, že Olomouc měla penaltu, kterou Schulmeister s přehledem proměnil, takže v součastné chvíli je stav utkání 1:1. Až bude něco zajímavého, ozvu se vám. Zatím nashledanou.

   I sparťanský kotel fanoušků cítil, že se tým zvedá a fandil co se dalo. Hráči cítili podporu a ždímali ze sebe co se dalo. Nejvíce byl však aktivní Jakub. Měl několik velice dobrých momentů, ale střela zatím žádná. Po osmdesáté minutě začalo mužstvo pomalu znervózňovat. Bili do Olomouce jako hluchý do vrat, ale gól ne a ne padnout. Olomouc v této fázi hry preferovala styl „Hanáckého betonu“. Přes jejich obraný val neprošel jediný míč. Nikdo se nedivil  ,že dostat míč za obranu je téměř nemožné, když v jednu chvíli bránilo taky devět lidí. Sparta nutně potřebovala vyhrát.

„Opět vás vítám v Olomouci vážení posluchači. Přestože se Sparta snaží, tížený gól dát nemůže. Hanáci brání jako o život. Ve druhé polovině se hraje pouze na jejich půli. Stav utkání je tedy 1:1 , a právě teď sparťané v polovině hřiště hází out. Out hází Kadlec krásně po lajně na Pospěcha. Ten vyváží míč až do rohu hřiště. Je v obklíčení dvou olomouckých obránců, ale vysmýkne se a pošle přesný centr na hlavu Doška , který je na malém vápně. Ten je však v tísni a proto místo střeli raději volí sklepnutí na volného Krále který je metr od pokutového území a! Ale co to je. No fuj. Ještě před tím, než doběhl Král k metr vzdálenému míči ho Lukáš Hartig surově zfauloval. No nedivil bych se, kdyby rozhodčí sáhl po červeném kartónku.“

   Když k němu přiběhl rozhodčí, Jakub se svíjel na zemi. Hartig se omlouval. Fanoušci Sparty čekali na rozhodnutí sudího.

„Hráči číslo šest, v pořádku?“zeptal se rozhodčí Jakuba. Kubu hrozně bolel kotník, ale nechtěl to na sobě nechat znát. Chtěl ještě hrát. Věděl, že v zápase ještě nic nedokázal a strašila ho představa, že bude přesunut do „B“ týmu. I přes velkou bolest a se sebezapřením řekl.

„V pohodě pane. Nic to není.“a snažil se postavit. Jakmile však šlápl na svou zraněnou levou nohu, píchlo mu v ní.

„Hochu to vypadá na kotník. Musím zavolat zdravotníka. Chceš odnést na lehátku?“

„Néé! Já musím hrát! Já musím!“

„Zdravotník!“

„Néé! Já nechci pryč. Musím hrát.“

„Hráči pojďte sem.“sudí přivolal  Hartiga„Tohle už se nebude opakovat jasný!“ a vytáhl pouze žlutou kartu. Hráč byl spokojen , ale sektor sparťanských fanoušků nikoliv. Začali pískat a nadávat. Křičeli vulgární narážky na rozhodčího a když začali trhat sedačky a házet je přes hrazení na hřiště, rozhodčí si přivolal kapitány a na okamžik přerušil hru.

„Dělej, rychle! Nějak mi to přestříkni a obvaž. Máme čas.“řekl Jakub zdravotníkovi

„Ale Kubo máš to celý modrý a natéká to. Takhle tě nemůžu nechat hrát.“

„Ale můžete. Prostě mi to jenom obvažte. Vždyť já mám levou nohu jenom na odrážení. Já to vydržím, ale hlavně rychle.“

„Jestli tě pustím takhle hrát, nemusíš být taky na příští zápas fit.“

„Jestli mě nenecháte hrát, příští zápas už taky nikdy být nemusí.“

    „Žádáme fanoušky, aby nevhazovali cizí předměty na hrací plochu a neničili vybavení stadionu, děkujeme.“hlásal hlasatel.

    „A prosím tě, trenérovi řekni, že jsem v pořádku ano?“

„Jak chceš.“řekl zdravotník a odešel z hrací plochy, zatímco zrovna končil rozhovor rozhodčího s kapitány. Zastupující kapitán Horváth šel poté ke sparťanskému kotli, aby fanouškům domluvil.

    „Jak je na tom?“ptá se trenér Bílek.

„Zvládne to pane.“

„Výborně.“

    Když bylo vše v pořádku, připravovala se standardní situace, čili přímý kop. K němu se stavil Horváth s Matušovičem a domlouvali se. K nim dokulhal i Jakub Král.

„Ty mi to přiťukneš a já to hodim na zadní tyč na Dóšu jo?“

„Hoši můžu to kopnout já?“vložil se do diskuze Jakub

„Kubo raději ne. Ta noha vypadá ošklivě. Neblázni a raději jdi z placu. Já se s kotníkem v Japonsku natrápil, tos měl vidět.“radil Kubovi Horváth

„Ale já to musim kopnout. Cejtim to hoši. Pusťte mě k tomu. Prosím.“

„Kubo neblázni. Pos…š si to ještě. Já bych…“

„Míro nic proti, ale co ty bys je mi u pr…e. Já jsem já a je to moje noha což znamená, že to je můj problém. Nechte mě to kopnout.“

„Tak sorry. Nechtěl sem tě naštvat.“omlouval se Matušovič

„Fajn, v tom případě co mi dva?“zeptal se Horváth. Rozhodčí zapískal na píšťalku. Může se kopat.

„No tak pánové. Dělejte! Hrajem.“popoháněl je rozhodčí.

„Míro my dvá míč přeskočíme a každej půjde  na jinou stranu jasný? Poběžíme blízko zdi, abysme ty obránce zmátli jo a oni šly na nás? Můsíme makat. Uděláme Kubovi prostor. Deme na to!“

„Pánové tohle čekání se promítne v nastavení , je vám to jasný jo?!“upozorňuje rozhodčí.

   „A u míče stojí vážení posluchači trojlístek hráčů. Domlouvají se na strategii. Je tam Matušovič,Král a Horváth. Posledně jmenovaný se rozebíhá k míči, ale přeskakuje. Za ním Matušovič taktéž přeskakuje. Obránci ve zdi jsou zmatení. Horváth si naprosto nepokrytý říká o přihrávku. Jeden z hráčů ze zdi k němu okamžitě přibíhá.“

„Výborně.“řekl Jakub a rozeběhl se k míči. Kopnul. Míč letěl. Právě na této situaci závisela kariéra Jakuba. Jestli by dal, pravděpodobně by v áčku zůstal. Jestli nedá, může se s první ligou a se slávou na delší čas rozloučit. Na tomto kopu závisí také celé Spartě. Může být zpátky ve předu, nebo stále v poli poražených. Oči všech sparťanů právě teď s napětím hledí na míč kopnutý Jakubem Králem. Míč, který rozhodne vše. Je 89.  minuta utkání.

   Míč od kopaček Jakuba letěl mezerou ve zdi, kterou udělal právě chybující obránce, který rychle přistoupil k Horváthovi. Brankář Lovásik měl velice špatný výhled a střelu viděl až na poslední chvíli. Letěla přímo do šibenice. Lovásik po ní vyskočil. To však Jakub neviděl. Přes velkou skrumáž hráčů skoro vůbec neviděl na branku. Popošel tedy pár kroků vedle a už to viděl.

„Je to gól vážení posluchači. Nádherný gól, který dal Jakub Král. Jakub Král pravděpodobně rozhodl celé utkání.“

Na hřišti vypuklo ohromné šílenství. Všichni sparťané běželi za Jakubem, který běžel před sparťanský sektor fanoušků. Všichni byli nadšení. Jakub přes celou tu radost ani necítil bolest v jeho kotníku.

   „Stav utkání je 2:1 a jestli to Sparta nějak víc nepokazí, měla by si z Olomouce odvézt tři body, které by Sparta v součastné době vyvážila zlatem.“

   Sparta už do konce utkání hru ovládla a nedovolila hráčům Olomouce, aby nějak ohrozili Zlámalovu branku. Když rozhodčí třikrát pískl do píšťalky, utkání skončilo a začali právem oslavy sparťanských hráčů i fanoušků. Byli šťastní.

   „Skvěle hochu. Začínal jsem se bát. Byl bych nerad, kdyby mi funkcionáři kecali do práce. Doufám, že teď jsi jim zavřel pusu.“přál trenér Bílek Jakubovi, když šly do kabiny.

„To já taky.“

   Sparta konečně v sezóně vyhrála a byla plná odhodlání, aby dohnala bodové manko ze začátku sezóny a aby se dostala tam, kam právem patří, a to je první místo v 1.české fotbalové lize.

 

                                                                 …pokračování příště

V druhé části se dočtete:

„Tohle je viróza? Ne, tohle je flám! Trenér Bílek vědomě lhal veřejnosti o skutečném stavu hráče Jakuba Krále.“

 

„Je nám líto Kubo. za hrubé porušení hráčského řádu jsi byl s okamžitou platností převeden do B týmu. První trénink máš zítra!"“

 

„Sparta na poslední chvíli získala bombastickou posilu. Ze španělské Valencie přišel pomoct Spartě do útoku jednatřicetiletý kanonýr, Karel Témbr. Jakub Král je tím pádem vyřazen ze sestavy.“

                            !Nenechte si ujít pokračování příběhu mladé fotbalové hvězdy!

---