Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJizva
15. 05. 2007
2
7
1748
Autor
MorriconeTheGod
Ulož se v smrt
stará jizvo na duši.
Slož ruce na hrudi,
Byla jsi zazděna zaživa.
Sevři pevně oči,
Když nevidíš mě,
Nevidím tě.
Sfoukni plamen v prsou,
Odpoj se ode mne,
Neboť již k tobě nepatřím.
Vstávám na okraji propasti,
Padám k špičatým útesům
Do vřících vln,
Jako do mlýna jisker mořské pěny.
Pokoj obestřel tebe i mne,
Jako dva vory
Nás moře unáší.
I když oči nám vyhasly,
plaveme opět k sobě.
7 názorů
MorriconeTheGod
15. 05. 2007
Romane, ale já uznávám i dlouhé básně, pokud je autor dokáže vypointovat, nebo dovést k vrcholu, závěru. Autor má veliký potenciál v tom, že nápady má, ale potřebuje podle mého ještě začít trochu zapracovat na bás. formě jako celku, ty strofy, až jsou vlastně (např. druhá a třetí) svými paralelami, mi od sebe připadají tak nějak odtržené. :)
A za to, jak tady vedeme diskusi pod dílem, jsem se ze slušnosti rozhodla dát tip, ať se trochu vyrovná poměr tipů a kritik a neodradí to čtenáře ;) *
ano, míst je tam hezkých mnohem víc, to je pravda.. ale nějak mi jako celek připadá moc rozvleklá, jak jsem řekla.. ty obraty se daly využít výrazněji tím, že by byly třeba v různých básních... kratších.. vynikly by v miniaturách krásně... když se to poskládá, je to tak trochu jako stavebnice s dílkama, co jsou až moc různě barevný a zářivý (můj názor)
na jizvu moc rozvleklé... ale jsou tam pěkná místa ("Pokoj obestřel tebe i mne")