Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSny jako kapky jarních melancholií
10. 05. 2001
3
0
1057
Autor
Hank_Chinaski
sen
se bavil s myšlenkou
odrážel ticho jako zrcadlo
nenašel cestu
ven z neviděných hradů
modřínů lidských vzpomínek
jehliček opadaných na lesní podušku
saténového podzimu
na hladině jezera
plují tváře dávno zapomenutých domů
se štíty barokních sentimentalit
pokroucené stromky
se těžko drží na útesu omývaném slzami
klarinet hraje tiše svůj part v requiem
duše jak rozbořený
náhrobní kámen
leží v cizí krvi
nože bolesti se zarývají hluboko
do zjizvených těl mučedníků
křičí tak hlasitě
že ulétají plameňáci z voliér
otroky svojí vlastní dokonalosti
příliš krásní na mytí
v potůčcích odcizení
horko je nesnesitelné
i pro dva hady na poušti
bez oáz života
plných písku smrti
dun
krkavčích sobectví
a deště který
nikdy nepřijde
Báseň jsem přečetl a musím říct, že se mi opravdu líbí. Přesto bych si dovolil vytknout pár drobností - teda přesněji řečeno jednu drobnost několikrát se opakující - a to místama nemístné zdrobněliny, které trochu disharmonují ( fuj, to je slovo ) s duchem básně.
... jehliček opadaných ... proč ne jehličí ?
...pokroucené stromky... proč ne stromy ?
...v potůčcích ... proč ne v potocích ?
Ale jinak je to paráda, fakt jo, dávám TIP, zasloužíš si ho za tu báseň.