Zvuk budoucnosti

5:00....

Světlo v pokoji z naprosté tmy začíná postupně nabývat na intenzitě, přičemž spící postava na postali ještě netuší, že za hodinu již bude vzhůru a stále ještě prodlévá v náherné a klidné krajině snů, kde jedině je člověk naprosto svobodný a bez jakýchkoli omezení....

5:30....

Intenzita světla vzrostla za tu půl hodinu zase o několik kandela, snažíc se věrně simulovat východ slunce, které i když v tomto čase již také vychází, ale přes zatažené žaluzie nepronikne... Postava na lůžku se několikrát otočila z jedné strany na druhou a je zřejmé, že již zcela nespí, ale nachází se ve stavu mezi světem snů a realitou, kdy se mozek ještě snaží udržet si poslední příjemné vzpomínky z odehraných snů, popřípadě ještě dokončit poslední představení poskládané ze vzpomínek z předchozího dne....

5:59....

Hodnota osvětlení se dostala na svoji požadovanou maximální hodnotu. Senzory v místnosti zachytávají, že však postava odmítá otevřít oči a zjevně se snaží ještě dohnat ztracený spánek. Nicméně programování to nedovolí. Uživatel nesmí zaspat....

6:00....

Místností se začne rozléhat tlumená hudba. náhodný výběr dnes z naprogramovaných skladeb vybral po analýze pravděpodobné nálady obyvatele píseň od Asonance – Do tamboirin port. Přičemž systém doufá, že to již uživatele probudí a rozhodne se opustit vyhřáté místo a vstoupit do tvrdé reality....

6:05....

Skaldba dohrála, nicméně osoba na lůžku se jen trochu pohnula ale oči stále neotevírá a očividně si jen užívá svoji oblíbenou hudbu. A.I. proto přistoupí k další možnosti. Aktivuje se hlasové rozhraní v místnosti a pokojem se rozezní velice příjemně modulovaný ženský hlas, který osobu na posteli provokativním tónem se slovy:"Měl bys již vstávat, jinak nestihneš svůj transport do města" nutí konečně k nějaké aktivitě. Na to muž na lůžku reaguje tím, že se usměje, otevře oči a řekne:"Už jsem si myslel že si na mě dnes naštvaná Ejaj. Obvykle nečekáš tak dlouho abys mě vzbudila."

Jakoby ze vzduchu se ozve odpověď: "Alespoň jednou jsem doufala, že ti standardně naprogramované subroutiny budou stačit."
"Ejaj, vždyť víš, že mám rád, když mě budíš ty..."

"To ano, ale měla jsem práci. Někdo ti přece musí nachystat denní program."

"Vtipné, jako by tvoje kapacita nezvládala dělat více činností zároveň."

6:15...

Zatímco pokračujeme v přátelském hovoru, Ejaj přikáže servomotorům v žaluziích aby je vytáhly a naproti posteli se tak odhalí nádherný výhled na hladinu oceánu přes panoramatické okno, skrz které do místnosti svítí vycházející slunce. Zároveň Ejaj zhasne osvětlení, které již nyní není třeba, jelikož světla je dost na to aby trefil z ložnice do koupelny. Za pár týdnů touhle dobou už bude slunce vysoko na obloze a když bude chtít vidět nádheru východu, bude si muset přivstat.
"Vidíš, proto jsem vybral zrovna tuhle kolonii Ejaj.."
řekne muž , když pohlédne z okna na nádherně modrou oblohu a klidný oceán
"Tohohle se prostě nikdy nenabažím..."
"Když to říkáš..." podotkne Ejaj "ale víš Jacobe, že já radši architekturu těch nových optických procesorů, kdybys viděl, jak je to tu nádherné, na nějaký oceán zapomeneš.."
Na to se Jacob jen pousměje a konečně svůj pohled odtrhne od toho zázraku přírody, který se před jeho očima odehrává. Přece jen musí do školy

6:25....

Vchází do koupelny, kde se automaticky rozsvítí tlumenější osvětlení alespoň u zrcadla, jelikož intenzita denního světla ještě není úplně dostačující pro to, aby si člověk nevypíchnul kartáčkem oko. Provede všechny klasické hygienické úkony, přičemž mu Ejaj na zrcadlo promítne jeho dnešní rozvrh a pak spustí okno s internetem, kam natáhne stránku se zprávami a počasím. "Ještě mi k tomu pusť nějakou hudbu ať tu nepadnu nudou..." poprosí Jacob a ihned se ze skrytých reproduktorů rozezní další z jeho oblíbených skladeb, která přesně odpovídá jeho dnešní náladě...

"Ejaj, nikdy nepřestanu obdivovat tvůj hudební vkus..." pochválí počítači výběr hudby, i když ví, že je to jen díky tomu, že dokáže zanalyzovat chování a noční aktivitu spících v místnosti a následně z toho vypočítat co by se jim mohlo ten den líbit nejvíce. Po posledních updatech diagnostika dokonce ukazovala, že chyba je jen nějaké 1,0024 procent. Neuvěřitelné...

6:40....

Jacob se vrací do ložnice, kde už je otevřená skříň a na poličce ve výši rukou je nachystané oblečení, které si včera naprogramoval. Samozřejmě zcela čisté a bez vady...Oblékne se a přitom říká: "Ejaj. máme zase konec měsíce tak dnes zase prosím proveď diagnostiku všech systémů a jak to bude, tak mi pošli výsledky na screen. Nevím, kdy se dnes vrátím, takže se pokusím dát vědět, na kdy nachystat večeři, ale možná se ta schůzka protáhne, takže když se neozvu, máš volno."

"Jistě, s diagnostikou už jsem začala než jsi se probudil, proto jsem tě nevzbudila sama. Zrovna byl spuštený program na kontrolu bezpečnostnímu narušení a sám víš, kolik žere paměti. Už by konečně mohli vypustit tu vylepšenou verzi. Každopádně výsledky budou tak kolem dvanácté, tak ti je pak pošlu. "odvětí Ejaj, zatímco si Jacob obouvá boty a chystá se k odchodu. Ještě z nočního stolku vezme svůj screen – malou černou desku, která po otevření poskytuje nejlehčí a nejvýkonnější přenosný počítač v současnosti na trhu. Zkontroluje stav baterie, zda má nahrané vše co je třeba a vydává se ke schodům do obývacího pokoje a kuchyně.

6:50....

Vchází do kuchyně, kde je na stole již nachystaná snídaně. Dnes jen něco lehčího, miska cornflaků a džus postačí. Má to zhltnuté během pěti minut. Ještě sbalí z věšáku bundu a vychází ze dveří. Při odchodu ještě řekne:"Měj se dnes hezky Ejaj, přijdu večer.." Když mu v odpověď zazní hlas:"I já ti přeji hezký den..." usměje se a v dobré náladě vstupuje na promenádu a vydává se směrem k transportním modulům z nichž ho jeden odveze do univerzitní čtvrti.

---