Písmák Haknariané
Orentair spěchal do chrámu. Za chvíli to mělo začít a on nesměl přijít pozdě. Dnes nestrávil moc času venku a jeho studenokrevný organismus byl jaksi zpomalený. Měl jsem si alespoň otevřít okno nebo jít na oběd mimo úřad, takhle to nestihnu.
Ra'henu'Hii
Země zde byla nejmladším členem. Přes veškerou snahu diplomatů v letech po prvním kontaktu, kdy největší vzdálenost, kam lidé byli schopni cestovat, byl Mars, se nepodařilo Zemi začlenit do koncilu. Veškeré žádosti byly bezdůvodně odmítány (až později bylo lidstvu sděleno, že každý druh žádající o členství musí splňovat hlavní podmínku - jednotnou politiku). A jelikož Země vdobě svého prvního zažádání byla stále ještě tou planetou zjednadvacátého století, kde panovala mezi jednotlivými státy velká rivalita a o politické spolupráci na celosvětové úrovni se prakticky nedalo hovořit, Centaurijské úřady pozorovali a vyčkávaly.
Zvuk budoucnosti
5:00. Světlo v pokoji z naprosté tmy začíná postupně nabývat na intenzitě, přičemž spící postava na postali ještě netuší, že za hodinu již bude vzhůru a stále ještě prodlévá v náherné a klidné krajině snů, kde jedině je člověk naprosto svobodný a bez jakýchkoli omezení. 5:30. Intenzita světla vzrostla za tu půl hodinu zase o několik kandela, snažíc se věrně simulovat východ slunce, které i když v tomto čase již také vychází, ale přes zatažené žaluzie nepronikne.
Zvuk budoucnosti 2
7:01 Cesta k modulům mu sice chvilku trvala, ale nevadí, je nádherný den a na promenádu doléhá šum oceánu a přes krycí kopuli svítí dovnitř hřejivé paprsky ranního slunce. Hned jak vyjde ze dveří svého bytu, nasadí si na dvě zadní stoličky rezonátory. Je to moc šikovná věcička. Vědci totiž zjistili, že zvukové frekvence můžou lidé vnímat i jinak než sluchem a přitom je zvuk dokonce v lepší kvalitě než při normálním poslechu.
Zvuk budoucnosti 3
7:16 Po vyjetí ze stanice začal modul ihned nabírat na rychlosti. Není to však nepříjemné. Vše je zkonstruováno tak aby cestující téměř nic necítili. Rázové tlumiče fungují tak jak mají a tím pádem dochází k téměř perfektnímu vyrovnání toho známého zatlačení do sedadel.
Věřím
Věřím ve smích. Věřím v ideály. Věřím v to, že každý má snít. Věřím, že máme mít cíl i když jen nějakou pitomost.
Prey
ZastávkaAtalaya blanca byla jednou z nespočtu jí podobných konstrukcí. Seříznutou kopulí zastřešená dvě nástupiště s možností zastavení čtyř souprav ve stejnou dobu. Vmístě díry v kopuli, kudy dovnitř proudila ledová voda nesvítilo osvětlení a celá tato část stanice byla tedy pohroužena do šedé tmy.
Šedé, protože v dnešní době si již nikdo nepamatoval, jak vypadá opravdová tma.