Odysseus

Další ráno. Odysseus se vzbudil s Kalypsó po svém boku. Vyšel z jeskyně, aby se podíval na moře. Další ráno tady. Nad ostrovem se držel mírný opar. Jako každé ráno. Sešel k moři aby se prošel po pláži, jako každé ráno. Už ho ani neudivoval stereotyp tamního života. První týdny z toho šílel, potom šílel z toho, že už z toho nešílí. Nakonec mu to je stejně všechno jedno. Šel se omýt do „své“ tůňky. Sůl se mu na pokožce podepisovala čím dál víc každým dnem. Jak se asi má Penelopa, pomyslel si. Další ráno bez ní. Musí k ní. Musí se už konečně dostat domů. Udělá si vor a přepluje na něm až domů. Ano, to je ono! Sebere jen několik klád, sváže je….

„Odyssee? Odyssee, kde jsi??? Je mi tu samotné smutno.“

Sváže je zítra. Je to jen jedno další ráno, řekl si když šel zpět ke Kalypsó.