Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seether
20. 05. 2007
1
2
927
Autor
pett
Jestli se nebudeš zlobit,
zkusím se nadechnout
(zase jednou)
na bílé stěně, opřen, posypán sádrou
se choulí můj mozek s cedulí
ZAVŘENO
a všude červené mašle
a malé mrtvé tanečnice
a ti dětinští oslíci
a ztracená lidskost
a VYKRADENÉ pohledy
a bolest je jak okřídlená!
Jsme normální?
Opít se TAK biolihem, ustřihnout si TAK vykosťovacími nůžkami jazyk, rozbít TAK lahev od benzínu a sprostě schovat zápalky
a nakonec si namluvit, že jedna epocha je za námi
/ a další zakázat /a nakonec si namluvit, že jedna epocha je za námi
už příliš dlouho nebyla žádná duha
jsem divná a klopím zrak,
navíc . . . dudlík mezi ŘEZÁKY
A KOPRETINA ZASTRČENÁZA DÁSNÍ
TO VŠECHNO
TO VŠECHNO
JEN umocňuje