Před odchodem

Na špalek hlavu svou položil,

oči a srdce dokořán otevřel.

Chtěl si svět zapamatovat, TENTO svět!

Aby pak mohl porovnat s tím, do kterého se chystá...

Očima přelétl po shromážděném davu,

zelené trávě a kapličce na nedalekém kopečku.

Srdcem nasál něžnost slunečních paprsků,

bezstarostnost vánku a tíhu vzpomínek...

Ale tu šňůru vzpomínaní někdo přeťal

a to se nedostal nijak daleko.

A tak do jiného světa vstoupil rozčilený,

že nemohli chvíli počkat!