Sestřička zima

Slova,jak korálky do řádek navlíkám

a motám sítě z rýmů,

vzít někoho za ruku,jen odejít není kam,

máme tu sestřičku zimu.

Čekáme na jaro,až přijde přes lesy,

až bílé květy z kapes vytáhne,

stromům je na větve ozdobně zavěsí,

všude,kam jenom dosáhne.

Vrátí se tažní ptáci z jihu,

křídla nad hlavou zašumí,

odnesou všechnu zimní tíhu,

tak,jak nikdo jiný neumí.

Slunce nám z vlasů střese,

poslední sněžné hvězdičky,

ať smích se krajem nese,

až zazelená celičký.

Až usedneme v lukách na kameni,

znaveni krásným,jarním dnem,

beznaděj se v naději změní,

až půjdeme ven za sluncem.