Frea 2

Po několika hodinách se probudí a hlava jí třeští bolestí, tělo má jak zdřevěnělé. Co se to stalo? Kde to jsem? Pomalinku se jí začínají vracet smysli. Vždyť…. Vyskočí a sykne bolestí. Rozedřená kolena od kamenů, na kterých ležela začala pálit. V tom uslyší klapot malých kopýtek. Přeci jenom to nebyl sen. Uvědomí si s úsměvem a pohladí jeho heboučkou srts. Šťouchne jí hubou do břicha a ucukne hlavou až mu spadne hříva přes oči. „Koukám mladíku, že si s tebou ještě užiju dost legrace.“ Zašeptá a podívá se do rohu místnosti, kde zlatavé světýlko odhalilo sedlo a uzdu. Venku je přivítá temná noc a Frea je tomu ráda, nerada by někoho potkala s jednorožcem. Věděla, že tohle své malé tajemství musí uchovat co nejdýl, protože království by jí smetlo jediným mocným útokem. Na tohle bude dost času poté až bude dost silná, aby se mohla veřejně postavit králi a lidem co vyvraždili na jeho rozkaz celou její rodinu. Při vzpomínce na text se jí vzteky roztřesou ruce. Svého nového přítele ustájí v polorozpadlé hájovně nedaleko jejich hradu, kam nechodí nikdo, protože se k tomuto místu vztahuje mnoho pověr. Velká síň byla poloprázdná. Hosté se asi vrátili zpět domů nebo si v některé z místností užívají, ale to bylo Free jedno. Muž z rána si jí všimne jako první a pak teprve její pán. „Kdes byla?!“ zahřmí pán a šedivé vlasy si odhrne z vrásčité tváře. „Pryč,“ odpoví mrazivě a pokračuje: „Pošli tohohle vypasence, můj pane!“ poslední slova ironicky zavrčí. „Co si to dovoluješ!“ zařve šedovlasý a malátně se zvedne s bičíkem v ruce. „Zkuste to, můj pane, ale před tím chci vědět něco, strýci!“ muž dopadne zpět do křesla a zbledne jako stěna. Druhý se udiveně podívá z jednoho na druhého. Frea jeho pohled vztekle oplatí a jeho zamrazí. Kolik toho ví? Projede mu hlavou myšlenka, jako ostří meče. Bez ohlédnutí se vyklopýtá z místnosti, opilost ho nějak záhadně opustila. „Mluv! Kdo je tu pánem? Jak to bylo s mou matkou?! Mluv ti povídám!“ zavrčí vztekle dívka a přistoupí k jeho křeslu. Jeho vodnaté oči se vyhýbají přímému pohledu. Frea si uvědomí, že neslyší jeho myšlenky, necítí z něho nic. Na okamžik jí to překvapí, ale pak si uvědomí proč tomu tak je. Přitiskne mu ruku na čelo. „Neboj se strýčku,“ zašeptá. Tělem jim projede blesk a zboří veškeré zábrany mezi nimi. „Řekni mi co chci vědět!“

---