Nesnáším tramavje

Nesnáším ranní cesty tramvají. Spousta lidí, málo místa. Vydejchanej vzduch. Sladký parfémy slečinek a "vůně" podobná záchodovýmu spreji linoucí ze z načechranýho účesu babičky stojící vedle mě. Každou chvíli cejtim něčí loket mezi žebrama, občas v obličeji. To že mi někdo neustále trhá vlasy snad už ani nevnímám. Spousta hloupejch rozhovorů o nákupech, počasí a dětech. Z jedný strany mi do ucha ječí country a z druhý hip-hop. Co je horší? Ou aby to nebylo u konce čísi podpatek se mi právě zapíchnul do nohy. Drahá slečna mi ještě skoro vynadá. Ten uklidňující pocit z toho, že můžu konečně vystoupit přebíjí to, že vystoupit je další boj o holej život.

Nesnášim tramvaje