Příběh života I

Dívám se, však nevidím,

mé bolavé oči halí stín.

Je den či noc? Kdo ví?

Ani vzdechu hlesu zde není,

zoufalá touha slyšet.

Jaký to den, jaký to den dnes jest!?

Nevidím a neslyším, oči mé vyschly,

slzy již neskanou neb nemám smysly.

Necítím. Prsty už nehýbu,

cítím jen osudnou hodinu.

Cítím jak vkrádá se ke mně potichu,

smrt jež poznám už jen po čichu.

Kde jsou ty chvíle, kdy smával jsem se rád?

Kde jsou ty časy, kdy klidný jsem chodil spát?

Nemohu dál, nemohu...

Smrti, pospěš! Neb čeká již na mne hrob.

Můj bratr, velký pán a snob

nedočkavě čeká až zavře se můj rov.

čeká na jmění jež nikdy nespatří,

není to legrační?

Povím vám jak jsem žil,

Čím supy nad hrobem svým si vysloužil,

nač všichni tak marně čekají,

záhadu mého bohatství: