Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ deníku zvrácenosti
14. 05. 2001
6
0
2165
Autor
Matyjustin
Ozvěny nočních diadémů
a hlasy trpících
Mechanické ticho a hlučné volání o pomoc
dvou hrůzyplných odstínů noci
Vražedné myšlenkové hřeby
zatlučené do rakve žalu
bolestně vykračují do hlouby mahagonu
Jak pietní ve stoce pod povrchem
Jak tragické v nuceném úsměvu útlaku
Nikdy nevydrží vodopád oplocení samoty
a s nakřáplou sobě pozlacenou duší
má tušení trpitele za ostatní
Vše se v něm spojuje do vzdorujícího odporu
se značně oplzlou příchutí flagelanta
Dělící čára odcizení od sebe se vším tím pnutím…
Cizí choutky, masité sny, žlučovité nádechy,
řeč zvýšeného tepajícího stepu, šílený tanec lačnosti
Pozorování skrz sekrety bolesti s jasnou myšlenkou slasti
Nepřirozeně uznávané
Ze strachu přijímané
Přivlastněné, destruktivní
Cesta posledního šílenství chaosu a nicoty
Se zastávkou peklo…
Prosím buď mi průvodcem v mé mizérii,
Spas mě chtěnou bolestí, vytouženým utrpení.
Budu ti klíčem přes bránu sladce znějící iluze
Provedu tě sálem tvého překvapení k návalu zážitku rozpornosti
Ale dál, dál nemohu bez tvého průvodcovství s moudrostí oběti
Do mystického zážitku opravdové, podstaty naturalistické
mnou vyhledávané nadvlády extáze těla
Jen se mnou poznáš, jen s mou vírou pekelného boha
Buď mi klíčem a já ti slibuju smrt do věčnosti.
první polovina co řádek to obraz...někdy až moc na sobě...ztrácím se v tom je jich moc...ale druhá je o hodně lepší....to je báseň...!*