Rozpolcení.

Temné vzdálené hřmění,
jemný cit,
možná pochopení...
možná zatracení...
Mám tu být?

Jsem tady správně?
kolem zní básně,
verše,
rýmy,
padají tabu,
bortí se mýty,
hrdobec sám sebou zhrzený,

jak struna napnuté nervové spojení,
blízká se?
či jenom mámení?
smysly lžou,
všechny,
již lže i tušení,

vnímám a nevnímám,
počíná hojení,
ran které rozervané,
čas mi uštědřil,
zkušenost přinesla,
život sám způsobil,
mám jich požehnaně...

splívají dny,
noci,
rána i večery,
neslyším života opery
jsem protknut nejistotou,
i nadějí,

zklamání čeká skryté v rohu,
a za rohem zas stíny,
nademnou táhnou splíny,
vyčkávají čas útoku,
ze stran a od boku,

Odolám?

jsem hluchý,
zaslepen,
bojuji,
žiji sen?
svůj?
Jiných?
Sám?
S někým?

Řekněte....