Město v šeření podléhající módním barvám

na okno doráží kouř s výčitkou
/že ničím životy, vlastně mě jen miluješ/
tak vysoko nemáš strach z pohledů kolemjdoucích
každý výdech je stejně marný
ani špínou z cigaret se mi ke rtům nedostaneš

myslíš si
tak horké, že mohou tavit sklo

dávno jsem zapomněl čím mi začínávaly dny
tanči!
jsem s tebou, drahý, a říkám si, že by tě soucit zabil
tanči a zapomeň na rána
/děti odbíhají po jídle do zahrad a ovoce je každým rokem sladší/