Písmák čajová
Na klidnou hladinu čaje
píšu své rozbouřené vyznání.
Slova klesají ke dnu
a v ústech zůstala jen hořká příchuť
Roční láska
jarní
utíkám trávou
vstříct tvému objetí
rosa dnes nezebe
Vzpomínám (dědovi)
Dodnes slyším houkání vlaku - to když jsme jezdívali z hlavního nádraží na místní, abychom měli cvaklý lístek
a vítr nás chvíli škádlil ve vlasech.
Vzpomínám na naše první vaření, kdy jsme do krému na buchtičky místo mléka dali vodu a pak jsme to tiše vylili,
aby mamka nic nepoznala, a měli jsme tak první velké tajemství.
moralizující
Holubice míru
má v prdeli díru
zaviněno národy.
ne, toť hříčka přírody.
Draha má pech
Draha jela drahou dráhou,
jela dráhou napříč Prahou
a když z dráhy vystoupila
rukou o sloup zavadila.
Vzkaz
Padá chladná vločka z nebe
a šeptá mi od tebe vzkaz
že máš mě rád
a snesl bys mi modré z nebe,
Rekviem letošnímu létu
Vzduch je cítit skořicí
a poslední paprsky letního slunce
pomalu prohrávají souboj s tmou.
Všude je ticho-jen ptáci zpívají
Táborová noc
Když měsíc přejme slunce vládu,
zpěv ptáků změní se na cikádu.
na hladině třpytí se střípky chladných hvězd
a mezi nima tiše pluje hnědých kačenek šest.
Usínáš
Usínáš,
a po špičkách se na tvá víčka vkrádá sen.
Sen o lásce, po které tak toužíš,
ale zatím jsi ji neprožil.
Za oknem
Za oknem vidím tvoji tvář
nevím, zda pláčeš, nebo se usmíváš
vlak totiž odjíždí
a ty mizíš z nádraží mého srdce
Zkouška dospělosti
Poslední zvonění
zní temnou budovou.
Poslední zvonění
je tlustá čára za dětstvím.
sněhová koule
Z poprašku sněhu na okně jsem uplácala malou kouli.
Posadila jsem ji na parapet a nechala svému osudu - roztaje, nebo se s někým seznámí.
Nemůže si stěžovat, výhled má solidní a aspoň "je".
Je něco víc, než původní vrstva sněhu, je originální, je to osobnost.
tvůrčí krize
V pozdní noční hodinupíšu tuhle koninu. Proč tu dělám debila. Jen abych se zvěčnila.
Chtěla bych být......
Chtěla bych být natěračem pouličních lamp. Vylezu si až na samotný vrcholek lešení, lehnu si a s rukama za hlavou se dívám na nebe. Do uší mi zaznívají tolik známé, ale nyní tak vzdálené, zvuky všedního dne. Nechávám se unášet na blankytných vlnách fantazie.