"Proč?",aneb syndrom Zoufalce

Proč ptám se na něco,na co znám odpověď,
proč dělám jen to,co marností zavání?
Proč myslím na věci,který bych dělal hned,
proč ale něco v tom pokaždý zabrání?

Proč se to Něco prostě jen neschová,
proč v nejlepší chvilce se vynoří?
Proč bejvá obloha černá a šedavá,
proč slunce jenom na okamžik zahoří?

Proč ptám se na něco,na co znám odpověď,
proč čin je vždycky víc,nežli otázka?
Proč pokaždý chci tomu slovu "Proč?" rozumět,
proč namísto toho má přetvářka?

Proč v myšlenkách svejch jen do prázdnoty tápu,
proč myslím,že už nic nepomůže?
Proč píšu hlouposti,proč sám sebe nechápu?
protože,protože,protože...