Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSrdeční záležitost
14. 06. 2007
4
14
1597
Autor
Pipka
Je vedro!.Vedro k zalknutí,ale tady bylo vždycky krásně.Přitisknu se ke zdi a vnímám ten chlad starého domu.Miluji staré domy…mají svou duši…přitisknu se víc. Pevněji! Ta historie mnou prochází a já cítím souznění….touhu…lásku…dětství.Zavřu oči a nasaji vzduch .Vzduch starého chlíva . Necítím pach dobytka. Cítím minulost…krásnou…bezbrannou...nádhernou! Potůček potu teče po mých zádech a krásně studí. Slyším ji? Slyším krásný hlas babičky! Nechci otevřít oči,ale cítím,že jsem zase malá holčička...cítím gumičky ve vlasech…neposedné pramínky,které mi padají do obličeje...a krásně voní po heřmánku. Heřmánek! To je ta vůně dětství. Ta vůně léta…ta vůně babičky ,která je teď jenom moje…nemusím a nechci se o ní dělit z nikým.Nemusím! Ale co ten zvuk? To je hoblík, který dělá nádherné kudrlinky. Děda! Proboha jak jsem na něj mohla zapomenout!Pootvírám oči...Do tmavé místnosti proniká horkost slunečních paprsků.Vidím sebe...Jsem malinká... tak malinká,že stojím u stolu a hoblinky mi padají do obličeje.,,Haničko,jdi dál…“Skloním hlavu...beru si ty kudrlinky do rukou a přivoním.To je ta vůně…co mi chyběla...vůně čerstvých hoblinek.Cítím jíííí!Znovu zase a znovu!Strkám si je do nosu a mám ho zpátky .Celého!Jeho krásné velké ruce...oči jako blankyt…krásnej smích…a jeho láska...Byla poslední? Byl to poslední člověk co mě doopravdy miloval? Umřel...umřel to léto...umřel a neřekl mi to! Neřekl mi,že umře! Odešel a ani se nerozloučil! Možná že je to lepší….nepustila bych ho!…Bylo mi pět a pamatuji si ho jako dneska. Co by mi asi dneska řekl? Pohladil by mě? Pochoval? Takhle jsem pochovala já jeho.Ta neskutečná vůně opracovaného dřeva…která se společně mísí s prachem...mi všechno připomíná...Jsem tady…na místě,které miluji a vždycky bude mým domovem!Bude tady babička i děda. Napořád!V mém srdci v mé hlavě.Budou tady králíci,kteří nikdy nepoznali králíkárnu,protože jim děda udělal domečky.Bude tady koza Líza. Bude tu spousta koťátek…které babičky nutila jíst a vařily jsme jim kaši,aby byly krásné…byly by i tak. Bude tady láska babičky ,která mi vyprávěla příběhy až se tajil dech...četla mi o andělech ,kteří mě hlídají. ,,Budeš navždy můj anděl babičko“! Měla jsi krásné oči…i když byly slepé.Měla jsi krásnou vůni…i když si nikdy nepoužila parfém.Měla jsi krásné nohy…i když jsi je měla nemocné.Byla jsi víla z pohádek…i když ji v tobě nikdo nenašel. Já ji v tobě našla! Byla jsi moje všechno…ale neuměla jsem ti to říct. Říkala jsi mi kočenko a to je nejkrásnější slovo na světě.Hladila si tak,že všechna bolest byla pryč. Chci tě zpátky!Chci aby si sedla do houpacího křesla a já ti všechno vrátím. Budu tě houpat…vyprávět ti příběhy…číst ti o andělech...hladit tě ve vlasech...které jsou bílé jako sníh. Mám znovu zavřené oči...pořád jsem na stejném místě...jsem bosá...cítím rozpálený vzduch z venku…….
14 názorů
Každý z nás ji má v sobě navždy uchovanou a ať se stane cokoliv, tak pokaždé, když ucítí tu důvěrně známou vůni dřeva, léta, uslyší zpěv ptáků či řev pily, tak si s láskou a zachvěním srdce vzpomene na zlaté časy dětství...:)
Já mám k trojtečce hezký vztah. Sama ji ráda používám. Ale jen tak, aby neztratila svůj výraz, svůj smysl. V textu, který je tak ďobkovatý, že vypadá jako pískoviště, už nelze s tečkami mlčet. Opravdu jen ruší - mě třeba tak, že jsem si povídku prostě nepřečetla. Nemyslím to zle, ale musela jsem Ti to prostě říct... :)
Ty jsi autor, ty se rozhodneš. vrátit se včas může být občas ku prospěchu... Je spousta kroků, ze kterých se vrátit nelze, i když by se chtělo :-))
Ano přiznávám,teď když to čtu tak je jich tam opravdu moc(těch vykřičenejvh vykřičníků a otázanejch otazníků),ale když jsem to psala,byla jsem vážně strašně dotčená a naštvaná a rozezlená,že už to nejde vrátit zpátky,že se mi prostě ruka na těch klávesách trochu déle pozastavila:o)A teď ...posléze to předělávat by byl hřích...ztratilo by to tu autentičnost okamžiku :o)
Přidám se k obhájcům teček - kromě pauzy pro mne představují náznak, čtenáři, domysli si sám... víc mi vadí mnohočetné vykřičníky a otazníky, které mi přikazují JAK mám vnímat a já chci vnímat po svém... houpací křeslo je to, ve kterém se houpávala moje maminka a králíci běhají volně v ohrádce, kterou vyrobil tatínek a koza, je, to byl případ sám pro sebe a to všechno byly dva šťastné roky mého dětství... */
aleš-novák
13. 08. 2007
Alfonso....jsem ráda,že jsi se přenesl přes mé tečky...:o))Dlouho jsem přemýšlela...opravdu dlouho...moooc dlouho(na mě)a zjistila jsem,že píšu tečky páč ta pomlka v mých myšlenkách je vážně delší než jenom čárka...asi jsem zpomalená:o)
aleš-novák
13. 08. 2007
Víš...prostě někomu se líbí a někomu ne...mám je ráda a všechno co mám ráda, má pro mě veliký význam....jak prosté....stejně tak to, že obsah je nejdůležitější také pro mě.Ale i tak děkuji za tvůj názor..:o)))
No vidíš a mě .....bodky.....vykřičníky a otazníky........a to mnohonásobně připadaj roztomilý..:o))) A vůbec mi nepřipadaj hlúpé...ale maj pro mě veliký význam..:o))