Povídam si

-Bála jsem se dne,

už se bojím i noci.

Co dělat mám? Řekni mi!

-Musíš jít tam, kam nikdo z nás nechce vkročit.

Polkl poslední doušek levného krabicového vína.

Se zatajeným dechem sledoval mou blížící se reakci.

S nečekanou odvahou jsem vstala z příšerné plastové židle a odešla.

Už nikdy jsem se nevrátila zpět.

Za mnou zbyly jen střepy zkaženosti.

A on?? 

          Uhasil poslední plameny smějící se nad lidskou prohrou.