Pro Opium

Ve spirále pocitů,zavřených za otevřeným oknem.

Už  strašně dlouhou dobu,nějak se mi stýská .

Hltáme lásko věty ke konci blížíme se krokem.

A tak jak láska z nás dvou,          opium z makovice tryská.

A jak tak noc se střídá,s nocí ještě hlubší.

Je mi lítost….. a strach,    pojednou nějak blízká.

Noci jsou o chlastu a rána čím dál sušší.

A tak jak z nečistoty poučení,        opium z makovice tryská.

Jsou rána plná slunce,jak beznaděje žití.

Vždy přes den někdo ztratí,co jiný zase získá.

Když potřebuješ pomoc,tak když v létě slunce svítí.

Vždy jako dar od milostivých,       opium z makovice tryská.!!!