Jak kdy ...

Chce se mi někdy,
celkem často brečet,
ne že bych snad nevěděl kudy kam
nad sebou, světem, knihou co jsem nečet
a tak si někdy někam unikám.

Chce se mi někdy
smát a běhat v klusu,
s dřevěným koněm někde na pouti,
nechat se najmout, třeba do cirkusu,
popít s klaunem co těžko zarmoutí.

A někdy jindy,
pozorovat hvězdy,
na kterých nejsou ještě základny,
a nezávidím, těm co k moři jezdí,
chci být jak ony, málo nápadný.

Jsem asi trochu
jaksi někde v příště,
a nemám rád v bludišti zrcadla,
držím se toho, co mám jako klíště,
myšlenky, co mě právě napadla.

A že mi právě
žádná nenapadá,
za to mohou ty lahve od piva,
jen pampeliška, prý mě nemá ráda,

balím to nic víc asi nezbývá ...