Už jsem si zvykl.

Zvykl jsem si  plakat,když svět se hrozným zdá.

Zvykl jsem si čekat a hledat výmluvy.

Zvykl jsem si na lhaní, už ani nevím kdo jsem já.

Zvykl jsem si na bezmoc,v levné obuvi.

Zvykl jsem si na seznamy,co oddělují vrstvy.

Zvykl jsem si na výsměch a na různé verze smyslu žití.

Já zvykám si i na  pocit,když cedím vesmír mezi prsty.

Zvykl jsem si,že na přechodu,   červené světlo svítí.

Zvykl jsem si na lháře,co mají rádi jenom sebe.

Zvykl si na hlupáky,co nepřiznají chybu.

Teť navyklý jsem,ale nechápu,jakou cenu má dnes nebe.

Pro dávno mrtvou,utopenou,k smrti vyschlou rybu!