Písmák ?
Popelu popel,prachu prach Kdo by nechtěl žít. nad hlavou slunce i hvězdný štít. Ppelu popel ,prachu prach Krásný je smrtelný strach Dobro a zlo na mističkách vah Ty oba dva ja musim mit. Čistému vše čisté, nečistému klid Koho by děsilo umírání.
závyslost
Plazí se za zády ve stínu prašného žitíRozbíjí srdce,když skoro už spímBere si drze,z mé hlavy,co vím Sto tisíc jehel bez jediné nitizužuje působnost a váhu oněch minulých slovMnoží se ve snech,jak morVe smradu ,z člověka líhne se tvor sto tisíc jehel a známý ten kov.
zlatá muška
Jsem zoufalá moucha spící v pavučině. Pavouk se potichu blíží ve vteřinězoufalá únava mě lepí na peřiněna plátnu sleduji život jak v kiněJsem bez křídel,nohou a přednostípřilepen k pasti , vlastní slabostíMuška jen zlatá,mrtvá pro štěstí. zahraje divadlo,u prostřed náměstíHovoří vlhkými ústy pavoučí prokletí)Ve smrti se smrtí vyhrotí spiknutí. svět přesně sčítá, ony stavy obětí.
Letní tábor
Tančí ve slávě, černá barva všedních dní
A sní tančí bílá,co křídou píši po stěnách
Vzniklá,dokonalá šeď je obraz spasení.
Včerné kostce sedící vtisíci proměnách.
dítě
Na zahradě školky,bez usměvu sedía ruce a nohy se dítěti nehýboužáci i kantoři ve strachu vědíže ve tříďě je dítě,dítě posedlé tmouHledá si dítě smutně hračkunikdy ne na kraji,nikdy v prostředkumiluje panenky,když mají hlavu v sáčkusmutně se rozhlíží a cumlá žiletku.
Ne!-- drogám každou noc
Neměl jsem drogy,neměl jsem brátKonečky prstů donutím psátPřes karmu monitoru nemá se lhátTu knihu musíte přátelé znátNeměl jsem drogy,neměl jsem brátNeměl jsem k užití použít drátgresivní smutek mě začíná žrátslepý se ve tmě nemusí bátNeměl jsem drogy,neměl jsem brátNeměl si s drogami po nocích hrátStratil jsem docela potřebu spátS posledním sněhem začal jsem tátNeměl jsem drogy,neměl jsem brátNemělo tělo,se hlavy samo ptátjak mluvit o něčem,o čem nemluvím rádPřemýšlím o věcech,které se neměli stát.
Pocit jako z hororu
Slon s krvavě rudým chobotem,je nástroj mého klidu. Předem naučený povel,ho donutí vesele dupnout. Zdálo se mi dávno,že jsem slepou hračkou lidu. A já sám paradoxně, neslyším vlastní lebku křupnout.
hluboko v lese
Tam hluboko v lese,kde spával jsem chudý. Je cosi,co málokdo dokáže pochopit. Když potkal jsem zbloudilou dívku,jít tudy. Nikdo ji neviděl,tudy se navrátit.
Stěna přítomnosti
Míval jsem přátelé,za stěnou z uhlovodíků.
Znával jsem lásku,jak nahá přišla a unavená. Bál jsem se světel, hořících z nenasytných nárazníků. Nebyla pro mě temnota za duhovkou , nikdy bezejmenná.
D.O.S.T
Mám dost malou slovní zásobu. Znám dost málo pravidel pravopisu. Jsem dost hloupý, až do hrobu. Zato však dost dobře poznám krysu.
chemik
Mám hlavu prázdnou ,ubohou Co myšlenka to chemie. Proč tedy já, tu stojím na nohou Kdo nezblázní se. přežije.
v Sedle čmeláka
Tak uz si pomalu zvykam na ty divny veci ,co slysim a vidim. Pod rouškou tmy. Opice vede za ruku tučňáka. Pach nekonečna se smrští v kapky rosy.
Bublina ze skla
Nevím,kde je konec. . ustavičným představám konce. Nevím kde sem začal.
Osobnost svobody.
Zpocené čelo, mastné vlasy ,jde. , ušlechtilý zduše.
Revoltní význam špíny a potu ,třímaje pod paží.
A na znamení vnitřní krásy.
Tak jako moucha
Sleduji mochu, co na okně sedí. A při každém pohybu,koukne mi do jídla. Koukám se na lidislyším ,co vědí. Když voda teče.
Déšť pro 16.59
Já jednou vyrazil, ,,Vážení lidé,. . na krásných máků pole.
A potom uvařil zopia čaj.
úhel pohledu
Když ráno kouknu oknem.
Vzáplavu migrény.
Vidím svět,ve kterém zcvoknem.
A vidím hyeny.
Už jsem si zvykl.
Zvykl jsem si plakat,když svět se hrozným zdá.
Zvykl jsem si čekat a hledat výmluvy.
Zvykl jsem si na lhaní, už ani nevím kdo jsem já.
Zvykl jsem si na bezmoc,v levné obuvi.
Pro Opium
Ve spirále pocitů,zavřených za otevřeným oknem.
Už strašně dlouhou dobu,nějak se mi stýská .
Hltáme lásko věty ke konci blížíme se krokem.
A tak jak láska znás dvou, opium zmakovice tryská.
Na konci sil.
Už nemám ani přátelé,co chtěli jen brát. Ztratil sem poslední zbytek přesvědčení,že má něco význam. Nálezy se málí ,zbyl tu kufr plný ztrát. Byla to asi moje chyba, a to si klidně přiznám.
Největší svinstvo.
Posedlý neznámem,na slepém koni,jedno že nestíhám.
Životem letíce,jako papírová vlaštovka …. osude,děj se.
Miluji úplněk ,válek se bojím a vlasy si nestříhám.
Jak koukám z hlubin.
Má hlava je zvon. A co vteřinu do něj zevnitř buší kamenná sprcha.
Mý přátelé jsou přednost,kterou vidím i tam kde zdaleka není.
Můj život je život mouchy co zmísta na místo,je nucena prchat.
Myšlenka v jointu
Dokouřím joint,,,,,,,,,ponořím se v prostor. Podemnou vesmír a nademnou tmavá prázdnota. Začnu se potápět v hlavě a hledat vlastní názor. A tam ,kde dřív sem potkaval jej, dnes leží nicotaZačnu se potápět, pod hladinu chápání ostatních.
Lysohlávce
Má duše slídí. Jenom se rozhlížím
Vrací se lesem a děsím se běžností
Mé oko vidí Srdce…tuk,… tuk
Tmu nasáklou děsem se smrtící přesností
Pro Lásku
Umírám,…. Lásko. , prosím šlápni mi na krk….
Tet už jím místo vzduchu ,profukuje smrtelná bolest.
Následek Smrti
Smrt. Už jí skoro vidím.
Už je nadohled.
O,jak,já ji nenávidím.
Duch
Sbolestnou grimasou ulicí chodí.
Se svraštělým čelem a figurkou vosku
Bolest,… se vnesnázi dokola rodí
Vposledním citelném záchvěvu mozku.
Volba LSD
Vzbudím se…
Lásko. Si už vzůru.
Dýcháš ještě. ,asi né.
Snažím se!!!
Snažím se pochopit. urážky,řeči. Snažím se odplazit. Zasažen v křeči.
Pár veršů pro trip!
Já jednou,přátelé. Ve zvláštní chvíli. Já pro nic začal se smát. Já ten den v zahradě uviděl víly.