S CHYREN XVII.

Nediv se

že nic nevidíš

to poslala jsem ti svůj vzdech

jen vzduchu závan na místech

kde dotýkat bych se tě chtěla

slabiny štíra svého hladit

a ústy něžně svírat úd

- být stále blízko

jen ne zradit

zpovzdálí čekat na osud

mít na dně stále špetku touhy

co z milování zůstala

když příští den je hodně dlouhý

být rychlá jako pomalá

mít ve všem vždy tu správnou míru

- a platí to i naruby

ať každý záchvěv ve vesmíru

s ní denně slaví zásnuby ...