rozmluva k sobě : kdyby ...

Noc má nádech Tebe
a já zase se propadám,
chtěla jsem jen složit koláž
z lásky, která nebyla
pošlapala jsem si nebe
a už nevím, co je den
všechno je černí zbarvené
všechno je smyslu zbavené
všechno je do prázdna stlačené

Padá zas déšť
a já už netančím tu mou
ruce, nohy, mysl nemohou
už nemohou být

Proč být a pro koho?
Snad pro ty co lásky se zřekli?
Nebo pro ty, co na kolena klekli?
Byla bych jen pro Tebe
kdybys chtěl,
byla bych jen pro Tebe
kdyby´s rád mě měl
a za soumraku, za svítání
kreslila bych obrazy,
krajin neznámých
barevně i černobílé
pro ty,
co sní doma ještě sami,
tak jako já sním i teď.
Kdyby , jen kdyby
ale....

... ale kdyby jsou jen chyby.
Kdyby je jen naděj planá,
které věříš, když probudíš se zrána
to ještě věříš snům, ale v poledne,
když odbije
snům kouzlo pomine
a propadneš se zase níž,
protože kdyby NENÍ, to ty víš
Má drahá
duše
zavrhni všechny "kdyby" světa
vím, že čas bys vrátit chtěla,
ale to se nemůže.
Má drahá
duše
běž radši spát
a nenech si zase zdát
a nemusíš, nemusíš se smát
klidně chcípni třeba.

---