Morální Kodex

„Proč jste to udělal?“ zahřímal hlas předsedy přestupkové komise pana Ajema Alwaysrighta. Spolu s dalšími třemi členy seděl za masivním stolem z leštěného mahagonu a výhružně poklepával zlatým parkerem na objemný fascikl fotbalových hříšníků. Odpolední slunce dopadalo skrze secesní okno na jeho dominantní nos a mohutný knír. Jeho kolegové se, stejně jako on, chmuřili pod rozhodně svraštělými čely. Jejich rozhořčení bylo zcela hmatatelné, vzduch v místnosti připomínal nedýchatelností konzistenci ovzduší  výškového tábora sto metrů pod vrcholem Everestu. Millesovi se náhle nedostávalo kyslíku.

„Nevím, tak nějak jsem si nemohl pomoct,“ odvětil ustrašeně tmavovlasý chlapík s hlavou svěšenou a očima zabodnutýma do podlahy. (,Potřebovala by utáhnout, vržou jim parkety,‘ proběhlo mu nesmyslně hlavou).

„Nemohl jste si pomoct?! Jak to, člověče, myslíte? Vzal jste si před zápasem Calm-downmax? Tak odpovězte!“

„ On mi…tak nějak…došel…a já jsem si zapomněl vyzvednout další balení,“ špitl nesměle Milles B., vědom si toho, jaký uragán teď rozpoutá.

„Zapomněl?! Vy jste zapomněl?! Uvědomujete si, člověče, co jste všechno mohl způsobit?!“

Nyní již intenzita hlasu předsedy „Komise pro Gentlemanské Chování a Tak“ dosahuje hluku, který vydává vlak, jedoucí stopadesátikilometrovou rychlostí.

„Je povinností každého hráče, utlumit před zápasem své agresivní projevy! Jak si jen můžete dovolit říct během zápasu soupeři - Vy ošklivý hlupáku?!  A tady čtu, že máte na kontě už jedno provinění proti bontonu. Před deseti lety jste dokonce během zápasu naznačoval soupeři, že páchne!  S takovou pověstí chcete odejít do fotbalového důchodu? To si opravdu myslíte, že vám někdo svěří dorost?! Co práce nám dalo, než jsme hráče přesvědčili o důležitosti kulturního projevu. Co vysvětlování. Co trpělivosti, než jsem vyvrátili ty hloupé teorie o nezbytnosti vybití agresivních pudů při týmových hrách. Kdysi byl všeobecně rozšířen názor, že týmový sport supluje naše pravěké potřeby. V dávných dobách muži ve smečkách lovili zvěř, pořádali hony na mamuty a další potencionální potravu, zaopatřovali tak tlupu a vybíjeli svou agresivitu a potřebu shlukování pozitivním způsobem. Dnes už opatřovat potravu lovem nemusí, ale co s přebytečnou energií, že? Rozvinuly se tak sporty jako je fotbal, hokej, rugby… Ale jak pak takový fotbalový zápas asi vypadal? Muži se kopali, faulovali, filmovali nešetrné zákroky, někdy se i fyzicky napadali a uráželi. Tolik let trvalo, než se nám tyto projevy agresivity podařilo vymýtit. Než jsme odstranily všechny ty hlavičky do břicha, našlápnuté holeně, zlomeniny nosů, vyražené zuby, vztyčené prostředníčky a urážlivé výroky. Ale naše snaha byla korunována úspěchem. Dnes je to radost, sledovat zápas. Třeba jako včera na Nové Julisce:

„Mohu se vás zeptat, zda vám nebude vadit, když provedu výkop?“

„Ale jistě, bude mi potěšením.“

„Dovolil byste laskavě, rád bych vsítil gól.“

„Obávám se pane, že to nebude možné, neboť náš tým hraje o udržení v tabulce.“

„Och, chápu, přejměte prosím míč a co kdybyste tedy vsítil vy? Doporučuji pravý horní roh, tam má náš brankář lehkou slabinu.“

„Děkuji velmi, nikdy nezapomenu na Vaše srdce gentlemana.“

Vidíte, člověče, že je možné chovat se kulturně i na hřišti? Nebo to loňské mistrovství světa v Sao Paulu. Jak úžasná oslava slušnosti a lidství. Finálový zápas Brazílie - Německo. A dva vítězové. Ano, dva. Ani v prodloužení nebyl zápas rozhodnut a nakonec skončil remízou tři tři, protože si chlapci dávali tak dlouho přednost, kdo začne střílet jako první, až vypršela doba pronájmu hřiště, organizátoři zhasli a všichni se rozešli domů.

Nebo můžeme zůstat na domácím hřišti. Například to úžasné setkání fanoušků před nejdůležitějším zápasem ligy,  Gentlemen´s Club Sparta versus Good Fellows Baník, o prvenství. Až mi vehnalo slzy do očí, když jsem viděl, jak fanoušci GC Sparta vítali na Nádraží G.W.Bushe chlapce, podporující GF Baník. Mávali vlaječkami, vyměňovali si dresy i adresy, vzájemně vyjadřovali naději, že vyhraje soupeřův tým a pak se, ruku v ruce, spolu s policisty, kteří si tu oslavu pozitivních emocí nemohli nechat ujít, vydali na stadion. Celou cestu skandovali:

 „Baník, piš to, Baník!“ a „Sparta, Sparta, bude dobrá parta!“

A po zápase všichni pospolu zazpívali fotbalovou hymnu:

„Chtěl bych být víc než přítel tvůj…“

Prostě úžasná atmosféra…Rozumíte, člověče, o čem tady mluvím?“

Milles B. pochopil, že byl tázán a trhnutím hlavy se probral z tupého zamyšlení:

„Ano, pane a věřte mi, že svého činu velmi lituji. Už se to nebude nikdy opakovat, pane.“

Předseda, pan Alwaysright, se na Millese zkoumavě a trochu otcovsky zahleděl:

„Já vám tedy věřím, člověče. Ovšem potrestat vás musím. Máte stop na tři další zápasy a tomu hráči, kterého jste tak nevhodně urazil, vyplejete macešky.“

………………….

Milles B. se pomalu loudá Little New Yorkem, kope do zmačkané plechovky od coca-coly a přemítá:

, Jo, já vím, slušný chování je třeba, kam bychom došli, kdyby si lidi nadávali, jak by je napadlo. Jenže kolik kámošů už díky tomu sedí v base… Honza za to, že řekl blondýně, že je blondýna. Billy za to, že řekl černochovi, že je černý, Katka za to, že řekla Romovi, že je Rom, Olda za to, že řekl tchýni, že je tchýně a Peter za to, že řekl šéfovi, že je idiot.  Střílí to všude kolem. Já ale vážně nechci dopadnou stejně. Budu muset začít dodržovat Kodex opravdu důsledně! Taková je doba.

……………….

Ve stejnou chvíli předseda nastupuje do svého mercedesu a uhání po Condoleesa Avenue, kolem Peacefull Radar zasekanou dopravou, ignorujíc plnou čáru i červenou  na semaforech.

,Jak by to vypadalo, kdyby si každý dělal, co by chtěl,‘ pomyslil si Alwaysright.  ,Žijeme v civilizované společnosti. A jsem opravdu pyšný na to, že jsem byl jedním z těch, kteří vypracovali zásadní pravidla pro morální chování. Předloni byl můj Kodex schválen parlamentem a podepsán prezidentem. To považuji za celoživotní úspěch. Navždy si mě budou všichni pamatovat jako bojovníka za svět bez hrubostí, bojovníka za čest a slušné chování. No páni, to už je hodin. Nějak se to protáhlo. Už třicet minut jsem měl být na zasedání „Komise pro Převýchovu Primitivních Států“ (KPPPS). Má se dnes řešit ta omylem vybombardovaná školka v Ugastánu. Nepříjemná věc. Bohužel, to se nedá nic dělat, když se kácí les, lítají třísky a blaho civilizace není zadarmo. A navíc, nevlastní otec jednoho z tamních chlapců měl prokazatelně v dětských letech kamaráda, který prý byl kdysi v kontaktu s primitivem, který nikdy neviděl příbor…nebo alespoň s jeho bratrancem… možná. Taky jsme měli jasný důkaz, že ve vedlejší kůlně je uskladněno větší množství oštěpů s hlavicemi z trnů akátů. Prý k lovu antilop, ale my víme svoje. Nakonec se sice nic nenašlo, ale to nějak obhájíme. Kdybychom to nechali tak, tak tady za pár let nebudeme vědět, co je to kreditní karta, Gucci, Madona, Nokia - connecting people, WiFi připojení a Paris Hilton. Budeme všichni jíst dřevěnou lžící, jako oni, vlastníma rukama sázet obilí,  obezitologové ztratí práci, sami si budeme připevňovat poličky na stěnu, budeme chodit pěšky nebo jezdit na kole, připravovat jídlo z čerstvých surovin a spory řešit hádkou. Ta hrůza! Ten primitivizmus! To nemůžeme připustit. Naše hodnoty a pokrok je třeba šířit všemi prostředky. Je to pro dobro všech. I těch co strkají hlavu do písku a chtějí se vyhnout zodpovědnosti za budoucnost světa. Jednou přijde den a „Baby, hit me one more time“ bude znít i v Ugastánu.‘

Najednou Ajem prudce šlápl na brzdu:

„Bože, nééé !!!...“

Poslední, co ve svém životě Ajem Alwaysright viděl, byl červený záblesk světla semaforu a vytřeštěné oči řidiče tramvaje číslo dvanáct. Byly zelené, s drobnými hnědými tečkami kolem zřítelnic.

Ulicí se rozlehl skřípot mačkaných plechů a černý mercedes s tmavými skly se změnil v kvílející hromadou šrotu pod rozjetou tramvají, které nedal přednost. Z okénka nebo z toho co zněj zbylo, se protáhla zkrvavená ruka, která se snažila slabým pohybem přivolat pomoc.

, Bohužel, kamaráde, nemohu,‘ pomyslil si Milles B., procházející kolem. Sedmý bod Kodexu zní:

„ Za žádných okolností nepomáhej gaunerovi v nouzi. Stal by ses tak spoluviníkem jeho budoucích činů.“

 A tys to mastil aspoň stovkou, ve městě a na červenou…Čert ví, kolik lidí bys jednou mohl zabít. Nesmím zklamat pana Alwaysrighta. Je mi líto…

………………………………………………

Slovník pro neanglofily:

Ajem Alwaysrights - Jámám Vždyckypravdu

Calm - dawnmax - prášek „zklidnise“

Good Fellows - Dobří Chlapíci

Gentleman´s Club - Klub Gentlemanů

Nádraží G.W.Bushe - Wilsoňák, čili Hlavní nádraží za deset let

Little New York - Malý New York, Malá Strana za deset let

Peacefull - mírový

Avenue - třída, ulice

Milles B. - jeden šohaj, původem od nás

Baby, hit mi one more time - Dítě, zasáhni mě ještě jednou - píseň Britney Spears