Jsem..

Jsem jak hvězda co nad hlavou ti září,
na pohled chladná a přesto horoucí,
mám jednu a přec tisíc tváří,
jak luna podobou svou matoucí.
(a každý den měním masku svou)

Jsem jak vítr co s listy si pohrává,
přestože má sílu zničit střechy domů,
jak hráč co stále prohrává,
co hraje o kapku moudrosti stromů.
(a míza mu uniká mezi prsty)

Jsem jak otázka za kterou se vykřičník tyčí,
položená a přesto zodpovězená,
jak vzduch jsem všech a přesto ničí,
některým stálá jiným zapovězená.
( a oni se dusí)

Jsem jako světla slunečního tok,
co obklopí vše a tvoří své stíny,
jako týden, měsíc nebo rok,
všechny dny stejné, přec každý jiný.
( a někdy možná až moc)

Jsem jako voda co naprší v poušti,
jen chvíli zůstane a pak se vypaří,
jak šelma co číhá ukryta v houští,
tiše zas odejde, když lov se nezdaří.
(a přec úlovek si odnáší)

Jsem jak potulný básník, co hledá slova,
a nemůže najít ten správný rým,
jsem dívka co pláče pak směje se znova,
když trhá lístky od kopretin...
( a v nich se skrývá vše co má...)

---