První červenec

Jdu domů
tou cestou, co na ní znám každou spáru v asfaltu
(kromě těch z letošní zimy, ty se teprv učím)
Je ta hodina mezi večerem a ránem.

Cvrčci dělaj takovej kravál
že se nemůžu bát ani kdybych chtěla.

Tak na co můžu asi myslet,
když noc
vypadá jako světlý louky a tmavý lesy
a fotbal v televizi

zní jako miliarda cvrčků
a dva vlaky někde za kopcem

voní jako slunce, seno
a nemytý půllitry.

A ten návrat
to je hledání klíčů
rozmazaný zrcadlo
a studený peřiny.

A když jsem zhasínala lampičku

zase jednou mi začalo léto.