Ptačí lejno

PTAČÍ LEJNO

Šťastní lidé umí zpívat,

a tak pějí před usnutím

jako koťata, co se zjeví

před tabulí napozítří.

Jako Mississippi, chtěl bych téct korytem.

Jako Nil, chtěl bych tvořit deltu.

Jako ubohý Egypťan v úkrytu,

chráním svá rýžová pole před zasraným bahnem.

Stínítko na mé hlavě se brání ‘rozumu’,

který plyne tiše, jako myška kolem mě

a snaží se upozornit občasným šplouchnutím

o mé ucho a můj ret. Fujtajbl!

Milý ‘Rozume’, díky, ale už Tě mám dost,

tak odpluj jinam a zavlaž suché,

po Tobě toužící, žíznící přepité,

ať jsou šťastni ve své bláhovosti.

Buď zdráv, ptačí lásko!

I já mám vole.

Vole, Ty vole, ne vole.

Prostě ptačí úzký skromný krček.

Jako od houslí.

Jako rozeznělá struna drnčím

ulicemi a náměstími a obchody,

kde se prodává náplň dne,

snad z pera zmateného aparátčíka.

Buď zdrávo, ptačí lejno!

Ty řítící se k zemi bílo-šedé!

Cosi, co připomínáš lepkavý koláček.

Dárečku od nebeských tvorů.