instinktivně mrtvá žába

tvorba prachu oddáleného vědomí čtvrtiny plíce
už nepoběží
dvě z jedné konstantních úvah
boří myšlenky na chtíč
pouhou cestou úsudku a klamu neznámých selektorů
to není nic ani půl slova
skrývají se zde otázky ve smyslu mylných představ
o současné minulosti místa
houby se krčí ve stínů těstovinových závitků
a snaží se nepozorovaně útéct z talíře
a vrátit se zpátky do zazátkované marnosti všedních dějin
chřadnoucí satisfakce měkké pokrývky zemského jádra
nikdo netuší jakým způsobem nejlépe vysvětlit neklamnost strachu

slunce se odráží
a tato reflexe je všudypřítomná
nepochybně však neposkytuje definitivní úsudek samotného světla

---