tulipánová noc

seděl jsem ve stínu své kuchyně a oknem pozoroval vzducholodě plovoucí na azurové obloze. zdálo se, jakoby se jedna z květin na mém parapetu pohnula. bylo to divné, císař zakázal vítr a tak žádný nevál. přesto jsem si byl pohybem jedné z květin jist.

Vlaštovka

potkal jsem jí na autobusové zastávce, celá promočená a pomuchlaná. nikde žádná bytost jen ona, smutně schoulená. zeptal jsem se jí, zda-li mohu pomoci. řekla, že pokud mám kde, mohl bych jí opatrně osušit (byla vystřižená z papíru).

zastřelte ten penis

polknul jsem sám sebe. immer ist etwasběžim dost rychlena to abych stihnulvlak uhánějící pryč za městoindustriálně vzrušující cestaslunce z konce srpnalascivní smoga pokus udělat z dcerky tenistkusedím úplně na koncipopel pryčrytmus rytmus rytmuspravidelný pravidelný pravidelnýúžovka u tratiuhelnej skladdevět z deseti tenisáků je vadných říká vážně dcera svému otciještě víc hroznovýho cukruuplně se topímvoda je dost elastická a zelenávoda třipitivě následuje vlakv kapkáchaž skončí kolejeschovám se v řece.

ztopořená lebka

nudíš mě
jako rozplizlej koblih na chodníku velkoměsta
procházíš se jako génius městem
a číší z tebe falešnej nadhled

časová osa

hmatatelné hohoho

čum na tu čuču jak jí čouhá šála z tlamyje to nepodstatný je to šika velbloudí nadhazovači si cpou do rypáku sto tuctů kávovejch zrnekve smyslu opravit národní památkus trochou citu klidu a laxního šílenství. budoucnost je tadyprotože vypadat divně je divný99 klukům ze 100 hučí v rozkroku když tě viděj(tim ale nemyslim tebe)a dokonce ze mě mámí cíga 12 let starý holčičky v minisukníchjenže já ctim zákonyprej tohle nebo tamto bylo přelomovýa prej tohle a tamto bylo fákt supérale pravda je takováže ty si jedním z mála kdo si to myslípřelomový bylo možná napsání biblenebo zatmění slunce v loňskym roceale uměnísportnebo tvuj plat či školní známkyžádný přelomy nenabízejfalešný pocity jo. já věřim a doufám v jedinej přelomjá doufám a věřim že se z opic stanou lidi.

spánek leopardí kůže

holky ležící břichem na ručníku sledujou jestli někdo sleduje jeale já se nedívámnejsou nic mocradši se vysmrkám a popřemýšlím o tom jaký kafe si udělámmožná bude lepší čajmožná že se při tom opaříma až se poběžim utřít třeba upadnunebo nebudu mít po ruce ručníknebo někdo zazvonítřeba šéf kterej má u mě klíčetřeba se neopařímale zjistim že namám kafe ani čajtřeba mě tyhle nevydařený maličkosti dovedou k sebevražděsebevražda je svým způsobem zajímaváovšem sebevrazi často působí legračněchtějí na sebe upoutat pozornost a něčí láskujenže po smrti všechno končírozhodl jsem seže se nezabijualespoň dnes ne.

Koberec Tuček

Rád bych řekl, že jsem velice pohledný mladý muž s jiskřivou inteligencí, ovšem i přesto, již od útlého dětství, byl jsem neustále vystaven posměchu nejen svých vrstevníků. Může za to zdánlivá maličkost, a tou jest mé jméno, konkrétně křestní. Jmenuji se Koberec. Asi si dovedete představit co narážek lze vymyslet na toto vskutku netradiční jméno.

neuvěřitelná změna

instinktivně mrtvá žába

tvorba prachu oddáleného vědomí čtvrtiny plíceuž nepoběžídvě z jedné konstantních úvahboří myšlenky na chtíč pouhou cestou úsudku a klamu neznámých selektorůto není nic ani půl slovaskrývají se zde otázky ve smyslu mylných představo současné minulosti místahouby se krčí ve stínů těstovinových závitkůa snaží se nepozorovaně útéct z talířea vrátit se zpátky do zazátkované marnosti všedních dějinchřadnoucí satisfakce měkké pokrývky zemského jádranikdo netuší jakým způsobem nejlépe vysvětlit neklamnost strachuslunce se odrážía tato reflexe je všudypřítomná nepochybně však neposkytuje definitivní úsudek samotného světla.

láska, pivo a krkání

myslim že sem se zamiloval do tý blonďatý holkykterou občas potkávámje zvláštnía má tajemnej pohleda má zlatý vlasyzatímco moje poslední láska byla brunetkavlasy ale nic neřešía nic neřeší ani její zajímavý šatstvo jako z šedesátejch leta její hodinky který pořád ukazujou za pět dvanáctneřekl bych že ji oslovimnedokážu si totiž představitjak ruku v ruce kráčíme městemvystačim si jenom s tim jejim pohledemkterej možná něco říká a možná neříká nicleju do sebe pivo protože chci mít pupekvůbec se mi to nedaříjsem pořád moc hubenejkaždej den se teď přitahuju na tyča dělám sedy-lehy jako když jsem chodil do sedmý třídysnažim se znova dostat formumám ještě třicet let do padesátkytakže bych sakra mohl ještě něco zmáknoutjenže si připadám jako tlející stromtaky zralej na porážkuta holka taky často chodí kolem domu kde bydlíma někdy vysedává na lavičce pod oknyjindy jenom projde kolemzatočí vlásky na prstu podívá se na mě jde někam pryčkdo ví kam. nejspíš se domů usadit na pohovkusledovat novinky z regionůmilujte. a milujte nešťastnějablko na psacím stole má totiž potom jinej tvar.

text č. 33

řekla mi, že si to dělá palcem na noze. "vážně. ""jasně, měl bys to zaky zkusit""to si mám jako strkat palec do žaluda. ""hmm máš pravdu, to neni dobrej nápad"podala mi léro a já sem si opatrně potáhl, po velmi velmi dlouhý době, pak jsem jí střelil šota a ona začala kašlat.

text č. 32

chlebojídek je parafrází tvojí touhysnaž se dálstejně nedostaneš co chcešale je lepší alespoň snítnež svíjet rozum v hrsti tvojí kapsyna rubu krásy skrýva se něco jinéhonež kousek nebe v duhový kuličce svatozáře všedního dnesvětlo se svíjí v bolestích nových dnína zádech kristus nenesl křížale smutek lidské dušea co je to jiného než myšlenkakterá je zobrazena tisíci slovyna hladině řekyutíkej pryč a už se nevracejnikdo nestojí o tvoje nářky a stížnostiútikej a pakaž nebudeš moci dálzařvi tak jak můžeš a chcípnineboť nic jiného člověku dojde-li na konec cestyuž ani nezbývá.

---

"ale ale, ty jseš nám pěknej kokot""děkuju pane"lítám lítačkama po uzavíračce nosní přepážky(nesnášim vyrážky)jsem tak trochu něco jako nadčlověknad hlavou září mi aura(sráč proti mě byl i F. L. Věk)jmenuješ se Laura. "víš ty co mi na tobě vadí.

létající želva

bulvománie útočí střetem ke stoletípřeju si další dvě otázkybez citů bez láskydva tisíce let po tom co bylo úplně jinaka pořád ne a ne trefit se do terčea to ani nemluvim o jeho středuzářící koule v mojí ruce popřela vesmírteším se rodinnému blahutěším se na tebenechci nic jen dvě kostky leduněkde sám a v klidukarmínový rozum bez stylu rukáv s prackou organických teritoriálně obrácených. jen víc bublin chrastících lososů v nádrži teplaco je to pacifismus v rukách člověkalétající želva se vrací úkosem vpředpřes úsek konzistencionálních linií.

vzduchočlun II.

aby nebylo málo rozemletých prosincůpřihazuji do žita dvě sklenky líného ametystuna stěnách reprodukovaných čeleneknámořního pluku korporálních amazonektlejících čelem vzadpřímo tak jako plachtící klopenka s úsvitem revoltyprostořekých pastelekdivoce malujících knoflíkůvyhozeného sněhuv kontejneru na afektyzalomených lomíteka nenahozených omítekkoza bez obratle na levém sloupku turmalínového princebezevšeho myslícího na všední nevšednost ústřední šediv českém zněnísouznění (. ).

já

Vedle kohokoli jiného připadám si jako hovnoJsem všudypřítomnejale nikdo o mě nechce ani slyšetnikdo se nechce dotknoutdokonce nestojim ani za kopanecRád se procházim ulicema velkýho městaa to protože sám bydlim ve městěkterý je hodně malýtakže si občas vyjedu třeba do Prahy a chodim v místech kde jsem životě nebyl a kde už asi v životě nebuduzkoumám skrytý uličkya cejtim zvláštní napětí a nejistotuVelký města to je strašlivá spousta lidíNekteří sou ubohýtakovejch je většinaale taky vždycky objevim někoho zajímavýho. Ať už je zajímavej chovánímtvářínebo krásným oblečením. Vždyckykdyž spatřim někohokdo na mě působí dobřevrátí se mi naděje. Že to za něco stojí.

Líbánky žabích novomanželů

"To je ale senzační vohoz. " řekl Bastard, když sem přišel omotanej do hajzl papíru. "Nerad dělám věci jako ostatní. ""Jou, asi velkej drsňák," řekl typoš co seděl u stejnýho stolu jako Bastard a jako já.

tý brďó

jedu na slonuhahahaje to vejškapřistála mi na nosu vážka a já potřebuju čuratale nevim jak na to nechci pochcat slonaa nevim jak se dostat dolůprotože bych se asi znova nahoru nedostala potřebuju někam dojectv džungli totiž spát nechcina slonim hřbětě jsem od svého narozenínevim jak sem se tam dostala kdybych slezl tak bych se taky nemusel dostat zpátkychci čurat jako slonk obědu dvě blechytzn. už nejsem vegetariánasi to nevydržimbojim se co na to řekne slonmá chobot jakej sem nikde jinde nevidělměli byste ho slyšet jak troubítryská vodurýmuatdje to slon africkýtj má megavelký ušislyší na jméno Slona já pořád potřebuju čuratten jeho hřbet je fakt megana zem nedochčijubez toho abych ho pochcalchčiju na to

Prst

Tohle se stalo někdy v době, kdy sem místo pravou rukou začal honit péro levačkou. Kousek od domu, kde jsem bydlel, se pásli velbloudi, a to jenom proto, že tam byl cirkus. Mezi náma, nemám cirkusy rád, podle mě se jedná o týrání zvířat, stejně jako v zoo, ale nemyslim si, že by to normálního člověka zajímalo. Takže v tý době sem bral fakt hodně heroinu.

ajsíkjů mesidž

ráno vstanu ne normalka se vyhonim pomatlám se hovnama a pak hurej na bus, uplně v busu jak sem se víc probral si uvědomuju že mě bolí celý tělo jak při horečce asi sem jí fakt měl páč sem žhnul jaxvině, no tak si říkám bude to lepší. no ve varech zjišťuju že busy který meli podle jansky ject snad ani neexistujou, ale za chvilenku už si hovim na poslední sedačce busu směr praha, tak si to frčíme a mě je hůř a hůř žaludek totálně v hajzlu ale nic zkusim usnout a asi tak na 30 min sem byl fakt docela v limbu a zbytek sem měl zavřený oči a jen taq microsleeping. dojedu do prahy na flórenc a tam čumim : co jé. nic du do metra né a tam mě zastaví typoš starej asi jako jirka a podá mi ruku.

osm

osm


ptám se vždycky cigaret:"vo co tu de. "nikdy mi nic neřeknoua já se cejtim uraženejje to škodamyslimže toho vědí víc než ostatnímožná bych chtěl bejt malíř v nudětaky se nudim ale neumim malovatani milovatzkoušim to napsatale píseň nebo obrazje vždycky lepší než stupidní básničkakterý se divěj lidi v supermarketecha narážej do mě vozejkamaže ani nestačim říct: "hej"zejtra si asi koupim černej lak na nehtynamaluju si taky očia zbarvim si vlasynebo bych se mohl oblíct jako děvkatřeba na něco přijduvenku je krásněmyslim že tam půjdu koupim si flašku a zliju se jako prasepak si lehnu mezi pampeliškya řeknu si že to neni zas tak špatný20. 4. 2007 15:09

smíchem proti všem

naději jsem hodil do popelnicena nějaký to štěstí jsem nachcals penězma jsem si vytřel prdelholky na mě serou(hlavně tohle. )s tim nic nenadělámmyslímže když nejakou holku chci měl bych jí to říctzatim jsem ale nic takového neudělalobčas řekne nějaká měale nějak to všechno špatně zvládámvždycky je někdo komu je hůř než vám(a hlavně než mě)prosím netýrejte zvířatavždyť jsou to vaši bratřijejich krev má stejnou barvua když teď koukám z okna vidím oblohu která se odráží v loužích na silnicijdu pryč.

šest

když sem byl hodně malejmoc sem si neuvědomoval k čemu je šukání dobrýale já sem o šukání věděla šukání vědělo o měchodil jsem si vždycky hrát s kamarádama za baráka tam jsme různě blbliznáte to:fotbal, autíčka, války, máma a táta. za barákem jsme měli taky takový křovído kterýho jsme si občas lezli hrátjednoho dne jsem tam šel se svým kamarádema jednou holkou rozhodli jsme se že vyzkoušíme co je to šukánítak jsme tu holku svlíklia já sem jí začal zkoumat pipinkumuj malej pindíkkterej od tý doby zas tak moc nevyrostlse mi postaviltakže jsem ho strčil do tý holkydělal jsem různý pohybya pak jsem přestalno a nastoupil můj kamarádžádný pocity si nepamatujukdyž jsem se pak večer koupalzkoumal jsem svýho pindíkabyl pořád stejnejtenkrát mě sex zklamalmyslímže mi bylo asi osmuž je mi dvacetale od té doby jsem to znovu nezkusil.

frnda mluví

"cos jí řek. "
"že je děfka. "
"aha. "
"nemáš cigáro.

sex

nevim co to jeslyšel jsem o něm od známýchviděl jsem ho ve filmupopisovali ho v kniháchale mě se vyhýbáobchází širokým obloukema posměšně se chichotámám na něj zlostchci ho dostat ale nevím jak na nějje holt mazanějšídoufámže ho jednou přelstím.