Skupinová terapie alkoholiků. Přijde speciální host!

„Tak zlatečka moje!“ Vyjekla vášnivě paní Macháčková na partu alkoholiků. Paní Macháčková byla pracovnice v oddělení jednoho blázince. Bylo to speciální oddělení pro lidi, kteří byli blázniví kvůli chlastu. Paní Macháčková vždycky říkala: „S vyžehleným límečkem, zavázanýma botama a úsměvem na tváří vyléčíte svět!“ A přesně v to věřila. S ohromným nadšením pořádala skupinové terapie pro pomatené alkoholiky, kteří si jinak v léčebně spokojeně vegetovali, sem tam si lokli z dobře schované placatky a tvářili se navýsost oplzle.

„Dneska jsemVám přivedla na naše povídání speciálního hosta!“

„Hůůů.“ Ozvalo se tajemně z přiopilého publika.

„Je to muž, který se také dřív trápil s alkoholem, ale nakonec se s ním vypořádal a je z něj dnes světoznámá postava!“ Paní Macháčková byla naprosoto unešena, a vypadala jako kdyby měla nějakou tropickou horečku. „Ííííííhííí! Bude to SKVĚLÉ!“

„Si piš!“ Ozval se za jejími zády tvrdý mužský hlas, z kterého přímo kapalo chrisma. Ne, nekapalo…Cákalo! Pí Macháčková se rozechvěla a ukročila stranou aby obecenstvo spatřilo muže. Paní Macháčková byla zralá na pořádnýho panáka, obecenstvo taktéž, ale u toho to byla spíš rutina. Ovšem i někteří alkoholoví kabrňáci se neudrželi a pokesla jim čelist. „Vždyť to je přece-!“ ozvalo se bez dechu.

„Ahoj JÁ jsem STEVEN SEGAL-HOLLYWOODSKÝ HEREC.“

.

.

.

„Páni! Pane Segal! Já viděl všechny vaše filmy!“ kvičel nadšeně přitloustlý cucák, který na sobě měl plínu a velice silné brýle. Pravda ještě příčesek. „víte vždycky sem chtěl být jako VY! Ty chmaty! Lámat zlosynům krky a ty vaše fantastické grimasy!“ Oči měl vytřeštěné a díky silným brýlým vypadaly jako tesnisové míčky. „Bohužel, prej mám moc krátký prsty a tak máma řekla, že na housle hrát nemůžu ale bylo zataženo takže sem měl jen jablkový koláč.“

„Eeh jo. To mi lichotí Erghame opravdu. Díky. Určitě to jednou…ee zvládneš.“ Steven se musel trochu prát s významem slov která slyšel. Nešlo jen o Erghama, on se musel soustředit vždy a všude a na vše. Proto Stevena vidíte jen s tou jednou, jedinou grimasou.

Stevene umřel ti táta!

Hmmmm! –Stejná grimasa

Stevene! John znásilnil a přejel tvou matku!

Hmmmm, zaslouží smrt a ke všemu žádám pomstu! - Stejná grimasa

Stevene! Vždycky jsi mě vzrušoval! Pojď ke mně ty zvíře!

Aha…mám něco dělat? - Stejná grimasa

Stevene proboha! Někdo ti pomočil psa!

Máš drobný? - Stejná grimasa

Steven nebyl blbec, chtěl jen vypadat pořád důležitě, protože Steven je HOLLYWOODSKÝ herec a tak musí vypadat důležitě. Navíc on se považoval za inteligenního nadsamce plného humoru a citu.

„Podivejte se pane Segal. Všichni vám to možná baštěj, ale já vám nežeru, že vykopnete takle do vzduchu a všem tam nakopete prdel a vyhebáte se kulkám a pak se vychrápete s tou nekrásnější ženskou co sem kdy viděl! Proč ste jí nevzal sebou! AHA?! AHA?!“ pan Pečírek „byl na vrchu“ cítil že to teď tomu nafoukanýmu klaounovi z holyvůdu pěkně natřel. Všichni na Segala zapomenou a zase budou obdivovat jeho- Járu Pečírka.

„Víte Járo, od toho je to film, tam si hrajete s fantazií, pomáháte lidem zapomenout na běžné strarosti a …a….“ Steven začal hořečně pomrkávat po kousku papírku z kterého četl svá moudra, která mu připravili jeho agenti. Bohužel se ale ten krásný konec rozpyl… no co…sem hollywoodská hvězda… budu improvizovat.

„…prcáte parádní štětky.“ dokončil Steven

„Aha…“

„Tááák,“ řekla pí Macháčková, která po tomto incidentu trochu vystřízlivěla, protože se už už viděla ve Stevenově náručí a najednou se vlastně o ní zmíní jako  štětce. „má tedy ještě někdo nějaké otázky?“

„Jop! Já bych měl.“ Ozval se jeden šedý muž, který až na nepřítomný pohled vypadal jako velice vzdělaný univerzitní profesor.

„Ale néé! Táhni do hajzlu Huberte!“ ozvalo se podrážděné publiku. Hubert je však ignoroval.

„Víte pane Segal, velice mě zaujala vaše lebka, myslíte že by byla na prodej? Mám opravdu seriózní zájem!“

„Errrg!“

„No víte, to vaše čelo a tak..to by byl klenot mé sbírky!“

„Možná...emááá. Paní Macháčková?“

„Nebujte se! Mám u sebe na pokoji kladivo a to si představte že to ani troši-“ dál už nemohl Hubert pokračovat protže mu Jára pálil ponožku zapalovačem a nějaký dobrotivý alkoholik mu lil absinth do ucha a vykřikoval něco o konečném zapomění.

„No já myslím že v tomto překrásném duchu to můžeme zakončit co říkáte pane Segale?“

„Velmi rád…eee takže…ahoj klucí…snad někdy příště!“

„Čaaaau Stýývíí.“ Ozvalo se strdečně, z jednoho místa poněkud přidušeně.

„No a my bysme se mohli podívat do mé pracovny… mám tam pro vás něco velice zajímavého!“ pomrkávala vzrušeně paní Macháčková.

Bože Stevene! Já myslela že ty jsi vyvinutý!

Máma dycky říkala: I malý kašpárek sehraje velké divadlo!

No jo ale ty jsi právě dohrál!

Promiňte…