I po smrti stále sama

V pokoji tiše seděla sama...
Seděla tam... a plakala...
Ta malá, láskou zklamaná dáma...
Co ruku do ohně... za svou lásku by dala...

Bylo jí smutno... Trápila se moc...
Cítila se, jak ze stáda osamocená lama...
Chtěla být jen s ním... Ať je den, či noc...
V pokoji tiše seděla sama...

Proti NÍ byla úplně bezbranná...
Ano... Láska je krutá dáma...
Ta bitva byla již prohraná...
A tak tam seděla... Úplně sama...

Ztratila toho, koho tolik milovala...
Že by už láska a štěstí nebyli mezi náma?
On... Se smrtí teď prohrál... a...
Ona pořád seděla... Úplně sama...

Jak tam tak seděla, strašně se bála...
Už jen ve snu se smála...
Snad nebude už navždy sama...

Nejspíš... Ona ho totiž milovat nepřestane, i když odešel...
Už bylo pozdě chytat se záchranného lana...
Už je to rok... A smutek jí stále nepřešel...
A tak tam seděla... Úplně sama...

K tobě jsem se připoutala a ty jsi mě zradil...
V tom ji napadla napadla myšlenka spásná... Vana...
Jednou s tebou jsem se pohádala a ty jsi se zabil...
A ve vaně ležela... Pořád tak sama...

A náhle krev stéká po zápěstí...
Nikdo jí nepomůže... Jediný svědek je na okně sedící vrána...
Krev vodu trýsní... V lásce neměla štěstí...
Pomalu tam umírala... Úplně sama...

Nevidím tě... I když po smrti měla jsem tě vídat...
Byl jsi tak krásný jak ta růže planá...
Bohužel... ž nikdy nebudu tě líbat...
I po smrti jsem pořád tak sama...

Jak hloupá jsem byla...
Na mém srdci byla veliká rána...
Teď život za smrt bych vyměnila...
I když jsem pořád byla tak sama...

Chtěla bych jít pryč, ale teď už pozdě je...
Tolik jsem ho milovala... Mého kluka Dana...
Tlukot srdce neslyším, zmizela mi naděje...
A tak i po smrti... Zůstávám sama...