Vzpomínka

Slza padá jí z oka...
Sama tam tak stojí...
Vzpomínka na jednoho kluka...
Hrozně moc jí bolí...

Zapomenout nemůže...
Ani kdyby chtěla...
Možná, že čas pomůže...
Zapomenout na dobu, která byla tak skvělá...

Na dobu, kdy s ním mohla být...
Na rty ho líbat dlouze...
Teď už smí jen snít...
Ale nemůže se ubránit touze...

Touze... Mít ho zase u sebe...
Hladit jeho vlásky...
Jít s ním po cestě do nebe...
Do nebe... Po cestě lásky...

Tak dlouho už ho neviděla...
Přesto si stále pamatuje každý detail jeho těla...
Tak dlouho už ho nelíbala...
Přesto si stála pamatuje ten pocit, když ho líbat směla..

Ten nádherný pocit...
Byl jako ten nejlepší sen...
Který snívá v noci...
Jenže potom... Potom vždycky přijde den...

Ona by si přála už napořád snít...
O tom, co se mezi nimi stalo...
Za ruku ho vzít...
A nemuset se bát, že vše se jí jen zdálo...

Má pocit úplné bezmoci...
Má strach, co bude dál...
Nikdo jí nemůže pomoci...
Nikdo... Jen ten, kdo se o ní kdysi bál...

Říkal kamarádům svým...
Ať na ní pozor dávají...
Ve chvílích, kdy není s ním...
Ať mu jí všichni hlídají...

Jenže... Teď už na ní asi zapomíná...
Občas jí napíše, jak se měla...
Ale na její lásku si už nevzpomíná...
Zapomněl na to, že své srdce mu dala...

Možná, že kdysi jí taky tak miloval...
Jako ona jeho...
Tolik krásných věcí jí sliboval...
Až se jí z toho srdce chvělo...

Může si pouze přát...
Do jeho očí se dívat...
U něj v náručí se hřát...
A něžně se s ním líbat...