dopis který nepošlu

Bylo to právě na Jakuba otevřela jsem zase oči do nemocniční zahrady a cítila se znovuzrozená

Tys byl to první co jsem uviděla
a já pak byla ztracená
na dlouhá léta
byl ztracen můj klid
když bez tebe bych
když ty bys beze mne
toto naštěstí bylo vzájemné
že jsme bez sebe
nemohli být

... a najednou byli.
tak osudově jsme se seznámili
a pak ten osud ošidili

Opět takové probuzení
mé oči hledí do minula
je to dnes čtyřicet pět let
když tvoje láska pominula
přece jsem přežila
ten osud (tehdy) nelidský
ty (tehdy) kruté hodiny
byl jsi můj první, jediný
měl jsi být navždycky...

---