Bez tebe a bez duše

Ve stínu podzimní noci,

odešla si potichu sama.

Mám stále špatný pocit,

jak toho mrazivého rána,

Kdy tvář tvá zborcená,

zalitá polštářem nachovým,

navždy zůstala zhroucená,

pokrytá peřím prachovým.

Tys vzala moji duši sebou,

od té doby už já nejsem já,

stále mne moje ruce zebou,

všude kolem vidím ústa tvá,

rty modré a studené jak led,

tvůj nos, oči, tvé vlasy a sny.

A mám chuť skončit hned,

ty bez tvojí přítomnosti dny.