Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKletba medailonu 3.díl
Autor
eery
Uvítám s radostí všechny komentáře. Vím že se mám ještě co učit, tak budu rády za všechny rady :o)))
,,Andreo?“ Zeptala se tiše do sluchátka, když ji sestřička nechala napospas samotě.
,,Kdo volá?“ Ozvalo se z druhého konce.
,,To jsem já, Teena.“
,,Teeno? Jak to? Ty už jsi vzhůru?“ Křičel šťastný hlas.
,,Jo, ale něco tu nehraje. Zjisti mi něco o kletbě medailonu!“
,,Kletbě medailonu? Jak jsi k tomu přišla, a proč to je tak důležité?“
,,Ta kletba se týká i mě, chci vědět, jestli je pravdivá. Prosím.“ Žadonila Teena.
,,Dobře, mrknu na internet, vydrž ... hmmm myslím že něco mám. Poslouchej:,Lidé upadají do bezvědomí teď stále častěji. Proč? Vědci se dohadují nad faktem, že někteří blouzní o kletbě medailonu. Mají na mysli ten medailon, jenž se ztratil před dvěma týdny brzy ráno z Flemingova paláce. Prý je na přívěšku z hadí kůže a uprostřed má vyryté oko, lidé v bezvědomí ho vidí ve svých snech. S kletbou má končit jejich jediná láska. Ale vlastně úkol je, najít tři lidi, jenž byli kletbou postiženi. Tak to říkají odborníci. A tak žádáme ty, jenž kletbu vyslechli, aby se domluvili s ostatními, kteří jim pomůžou.´ No, to je zajímavý. A fakt víš že mluvíme o té samé kletbě?“
,,Jo určitě a teď vím, že je jen jediný způsob jak zjistit pravdu. Nejdřív musím zajít za Printem a pak za těmi ostatními.“ Soudilo děvče.
,,No víš...Print, s ním to nebude tak lehké jak si myslíš. Nikdo ti to ještě neřekl, ani nemohl, když jsi spala. Print...no, ty nevíš jak to bylo tu noc. On...běžel za tebou, chtěl tě asi doprovodit i přes to, žes to předtím odmítla...ale, od lávky jsi to měla domů ještě daleko a tam tě dohnal. Tedy...dohnal by tě, kdybys nezavolala tu záchranku. No, samozřejmě je dobře, žes jí zavolala, protože bys možná teď nebyla vzhůru a vůbec. Ale Print, běžel za tebou a pak se ta sanitka vyřítila ze zákruty a... no tak trochu ho odrazila. Ale všimli si ho a vezli ho do nemocnice spolu s tebou. On...leží v bezvědomí, asi ve stejné nemocnici.“
,,COŽE? Já jsem zabila Printa?“ Zakřičela Teen a pověsila. Vylezla z postele...v hlavě jí strašil plán, který právě vymyslela. Musela najít Printa!
Vyskočila bosa na podlahu, dlaždičky ji studily. Přeběhla přes pokoj ke dveřím a otevřela je. Rozhlédla se, nikde nikdo! Zaradovala se a přeběhla k tabulce hospitalizovaných. Print Harris, Print Harris-kdepak je? Á...zabodla ukazováček do jména. Pokoj 32 oddělení D. Rozběhla se ke schodům a brala je po dvou. ,,Musím tě vidět, lásko. Musíš mě milovat.“ Šeptala do vzduchu. Jakmile vstoupila do patra zaplavil ji divný pocit. Pocit vycházející od srdce, který říkal:,,Ne!“ Co ne? Nemám chodit dál? No jasně, že mám. Musím ho najít, když se mu to stalo, kvůli mě. To já mu tu bolest způsobila, to já ho možná připravila o lásku! Klela a hledala zároveň správné dveře. Pak byla u nich. Nemohla tomu uvěřit jak rychle. Hledala je a najednou, stojí před nimi a neví co své lásce řekne, co udělá až ho uvidí. Pak zmáčkla kovovou kliku. Taky byla ledová jako všechno v celé nemocnici, i jako ten pocit, jenž se Teeně dral tělem. Otevřela. Stála v místnosti, pár metrů od ní ležela postel. S bílou pokrývkou, stejnou pod jakou ležela ona. Na stole stála váza a v ní květina. Všechno bylo stejné jako v jejím pokoji. Až na zdi pomalované kapkami, které pomalu padaly z mrků. I tu noc pršelo, možná všechno zavinil ten déšť a Teena stála vedle zdi jenž všechno naznačovala. Ale...Teena stále vedle zdi. Ano. Stála sama vedle zdi, sama v celém pokoji. Print byl pryč. ...