ztopořená lebka

nudíš mě

jako rozplizlej koblih na chodníku velkoměsta

procházíš se jako génius městem

a číší z tebe falešnej nadhled

cejtíš se tak blaženě

ale je to klam

a klameš tím sám sebe

básníku

nejspíš nosíš alternativní ohoz

a kouříš jednu za druhou

nebo bojuješ proti kouření

máš rád/a černou

a diskutuješ v kavárnách o problémech dnešního světa

jenže nakonec i ty skončíš v debilním povolání

a ačkoli se budeš vymlouvat na nespravedlivej svět

sračky na tvojí hlavu se budou valit dál

nesnesitelně nudíš

a jedinej kdo se nad tebou pozastaví

je člověk tobě podobnej

a udělá to jen aby se ujistil

že je lepší než ty

ať už tě hodnotí jak chce

jsem tebou znuděnej

jenže bohužel nejen já