Markovi.

příliš silné emoce vtěstnány do velmi nekvalitní básně, která nemůže ani trochu nastínit moje nálady a navíc se mi ani nepovedla..
Vznikla na základě sledování jednoho nejmenovaného filmu. Zasvěcení vědí, nezasvěcení se dozvědí od zasvěcených.

part 1. utíká život, po vlnitém plechu. naděje pohřbena, v hlubokém mechu s nadějí lapáme po ztraceném dechu, život již utekl, v nezkrotném spěchu. na nohy kamení, do studny skáčem. nad krví prolitou, moc pozdě pláčem. bez úsměvu, bez naděje, bez síly, mizí naděje, které jsme věřili. Kde končí zoufalství? co přináší bohatství? stále jen hloupě se ptáme, odpovědi nedostáváme. V beznaději chci chytit ruku tvou. a dát Ti přátelství na druhou. říct, že jsem tady pro Tebe, i blázni smějí do nebe. Nejvíce ze všech, jsi ublížil sobě. naděje s bolestí? Vyhrály obě. Jen pár litrů krve, a mrtvá duše. Dav tělo překročí, a dál kráčí hluše.... part 2 co bude dál? co dál? nic. prázdnota zbyla. lístek utopený ve vodě. umírající labuť, ve žhnoucím ledu. kočičí věrnost, s psí mazaností. Slzy tečou vzhůru. každodenní noční můru prožít, zítřek úlevu nepřinese. možná změnu - ne úlevu. .......... kapky krve nemilosrdně odměřují zbývající čas. srdce marný svádí boj. za chvíli pumpa nasaje vzduch a vše skončí. poslední soud - ten krutý obraz vlastních činů. jediné odpuštění, které jsi v životě dostal. Jediná láska - opravdová, bez kompromisů - Kristova láska. první klid. .....................

---