Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se21.8.1968
Autor
Marcela.K.
21.8.1968
Bylo mi devět.
Maminka přiběhla udýchaná z práce. Plakala když nás budila. ,,Holky, asi bude válka!“
Vytřeštily jsme oči a rozbrečely se. Máma brečí, je vidět, že má veliký strach. ,,Pojďte, já musím zpátky do práce. Půjdete k sousedům. Je tam Kája. Budete si hrát s ním a hlavně nesmíte…slyšíte?! Nesmíte jít vůbec ven !“
Seděly jsme u sousedů a hrály nějaké stolní hry. Z okna jsme viděly jak po státovce jedou směrem na Prahu obrněné vozy a kolony vojenských aut. Bály jsme se. Kája byl z Prahy... u babičky na prázdninách. Začal pak v září v našem městečku chodit do školy. Jeho rodiče ho raději nechali u prarodičů…
Nevím. Moc si toho nepamatuji. Jen tu maminku, jak stála uplakaná u našich postelí… i tehdy nám tolik chyběl táta, který by řekl: ,,Holky, nebojte se.“
Maminka zažila druhou světovou válku. Měla důvod se bát.
Musela být v nemocnici. Pracovala tam jako vrchní sestra. Měli pokyn být stále v pohotovosti. Odvézt nás v té době na Moravu k babičce bylo pro ni nemožné. Tak jsme trávily poslední dny prázdnin zavřené u sousedů…
Netušili jsme že naši ,,sousedé“ nás právě zavírají doma na dlouhých 22let…