Zpověď

Zpověď

Svět je jak valící se rozbouřená řeka,

  nebrajíc ohledy kam se řítí,

          či ke zkáze všeho vůkol,

             či snad dodá vláhu k novému žití…

…ale občas se i ztratí v malý potůček jen,

co mizí ve stínu stromů...

    … možná ho ani nenajdem

a jen sami se sebou zůstanem,

                          do sebe se uzavříc,

 zpovídat se komu nemajíc…

…bůh ví, co na nás ještě všechno čeká,

co máme před sebou v tom životě nicotném,

záleží jen na nás …

                     …jak jeho nitky upleteme

 a co po něm vlastně chceme…

...jaké touhy máme v našich srdcích …

                                                 ...myslích…

…v myšlenkách jež kolem tančí,

                     jak kapky deště po vodní hladině...

… rozpouštějíc se jak kostky ledu…

                   …někdy utápějíc se jak mušky ve víně…

Uléhajíce ke spánku s přáním,

                      že se brzy dostaví,

                              duši mé ulehčí,

          v tom nikdy nekončícím boji,

                          rozumu s mou myslí,

                        snad sny mně ukolébají…

..myšlenky hlavou krouží mi,

    i když víčka se mi klíží

           a jen pozoruji stíny svých řas,

    mysl má to nedovolí…

                       ..opět vyhrála!

                             Ta nezkrotná…

                               …velí mi: Nespi! Nesmíš!

  Vezmi pero do ruky a pokračuj zas!

Opět jen zas sama se sebou…

             .. snad s noční hvězdnou oblohou,

měsíčním svitem lehounce ozářenou,

ve snaze podělit se o svá slova…

    …třídím si myšlenky…

          (..však jsem v tom nová…)

                 ..dostihnout mne někdy nemohou

a tak zůstávám tu jen s touhou svou…

                                 …do dalšího dne probouzení…

                    …někdy to vůbec snadné není…

I když s ránem slunce svítá,

  probleskující svou oranžovou září vše živé vítá,

     jen odlesky jeho paprsků ucítím,

            uvědomím si, že je vše kolem bledší,

 vystoupíc to z šera...

   …oslněno jeho naplňující silou co oživuje…

                                                                     …i zabíjí…

Myšlenkám neporučíš…

  …ony za to nemohou,

              mnohdy jdou si cestou svou,

plujíc si rychle z přehledem

  a čekají jen, zda zachytí se

     v cestičkách pera co jakoby samo…

                                                …kreslí si na papíru…

..a za soumraku i úsvitu,

      na můj vytoužený spánek útočí

   a pronikají až na dno mé duše….

          nepostřehnuli je…

                       …nepočkají….

                                        zmizí…

…možná nevrátí se,

    nebo přijdou v jiném závoji,

i když touží po svém odhalení

     záleží, jakou šanci mi k němu dají…

Tak toužím někdy i po svitu rána,

                          po tom vysvobození,

                      snad krůpěj rosy mne uspí,

                                 ta časná ranní dáma,

                                a dá mi k snům pohlazení…