Žena "První"

Žena „První“

(malířka)

          Lilo jako z konve. Jindy prázdné butiky byly plné a obchodníci si mnuli ruce, neb věděli, že i když dámy nemají v plánu nic koupit a jen se schovávají před deštěm, nakonec polovina z nich s něčím odejde. Venku pobíhalo pár zoufalců, kteří museli zřejmě zařídit nějakou neodkladnou nutnost, vesměs mužů, neb elektro tu bylo jen jedno a prodej aut se už dávno přesunul na okraj města.

První cupitala prostředkem chodníku a zdálo se, že déšť nevnímá. Na nohou měla bílé Conversky, které byly nasáklé vodou a bílá se z nich vytrácela pod mapami špíny ulice. Splihlé blonďaté vlasy zastřižené po ramena jí padaly do tváře, čisté s decentní maskarou, a každou chvíli si je dávala za pravé ucho. Se sílícím deštěm přidávala na tempu. V duchu nadávala na počasí výrazy, jež zná jen rozbitá dlažební kostka od svého „usaditele“. ´Kdyby mě tak někdo slyšel,´ pomyslela si. Zaběhla do několikapatrové prosklené budovy a na recepci si v zrcadle upravila vlasy. Červené šaty sahající do půlky stehen nechaly vyniknout jejím krásným štíhlým nohám. Šat nasáklý vodou obepínal její křivky a zimou vystouplé bradavky zvýrazňovaly její ženskost.

´Jako slepice,´ řekla v duchu a rozeběhla se po schodech nahoru. Nechtělo se jí dovnitř, ale povinnost velela jinak. Věděla, že nepobude dlouho. Vešla do prostorné místnosti. Nad vchodem visel pruh modré látky s nápisem „Vernisáž-Odhalená tajemství“ a jméno autorky. Strop tvořila umělecká ocelová klenba a na stěnách visely obrazy. Pestrobarevné, abstraktní živé motivy působily až trochu naivně. Při troše nadsázky by se dalo říci opilé. Pod každým byla cedulka s datem vzniku a názvem. Všechny obrazy se nejmenovaly jinak než mužským jménem. Zamířila rovnou k vysokému blonďatému muži, oči zabodnuté do parket, cestou si vzala skleničku s růžovým vínem a něco si šeptali. V místnosti bylo zhruba 30 lidí. Dobré tři čtvrtiny tvořili muži. Další se tu a tam trousili dovnitř. Když se s nějakým setkala pohledem, usmál se na ni, občas svůj úsměv doprovodil nějakým jakoby ledabylým gestem, jenž měl znamenat zřejmě něco mezi pozdravem a projevem uznání nad jejím dílem. Uvnitř se cítila vystrašená. Nejvíc myslela na ty, kteří tu nebyli. Ti pochopili. Věděla, že Ti, kteří ji zdravili, přišli jen z jediného důvodu. Tím důvodem byla ona. Nezajímaly je obrazy. Zajímaly je vzpomínky, které vyjadřovaly.  Muž začal hovořit.

„Lidské sny jsou to, co dělá lidem problémy. Když nebudete mít sny, nebudete mít problémy, protože budete brát prostě jen to, co je. Ale pak budete postrádat lásku, protože láska je nalézání svého snu v lidech, kteří jej nemají. Dámy a pánové. Je mi velikou ctí zahájit právě tuto vernisáž a jako první přivítat autorku,“ pak ještě asi 5 minut zdvořile hovořil a předal slovo První.

„Děkuji Vám všem,“ usmála se. Víc neřekla. Hned poté se omluvila, že se necítí dobře a déle se nezdrží. Několik mužů naznačilo krok kupředu, že by ji doprovodili, ale zalekli se jeden druhého. Uvnitř si povzdechla, ´muži...´. Než si stačili v hlavě uspořádat jak reagovat, byla venku. Běžela ulicemi neznámo kam. Potřebovala se napít a zahřát. Na konci ulice zahlédla vinárnu. Zamířila tím směrem. Stmívalo se. Na třetím schodě zakopla. „Do prdele“ ulevila si, sáhla po klice a vešla pomalu dovnitř. Cihlový interiér, imitace vinné révy na stěnách a dřevěné soudky jako židle. ´Pražská představa vinárny´, pomyslela si a posadila se do rohu toho kýče. V lokále byl jen nějaký zamilovaný pár. Chystal se k odchodu. Nahlédla do vinného lístku a snažila si vybavit vůni i chuť vín, která byla nabízena. Chtěla něco inspirujícího. Zamyšlená, náhle vyrušena číšníkem. Vysoký tmavovlasý muž, v jehož očích se odrážel plamen svíčky na stole.

„Budete si přát, prosím?“

„Ano,“ a  přečetla první položku viněty, neb věděla, že v rozpoložení, jakém byla, by vybírala hodiny a stejně nic nevybrala. Úděl znamení vah.

„Cabernet Souvignon 2005 Marlborough sound.“ Láhev za 690Kč, ale neměla sílu něco měnit.

„Skvělá volba,“ číšník se otočil směrem k baru a její pohled sklouzl na jeho pozadí.

Zapálila si cigaretu a než stačila podruhé potáhnout, tmavovlasý byl zpět. Postavil před ní skleničku a na dno nalil. Přes ruku měl bílou zástěru a láhev vybraného vína,druhou držel za zády mírně nakloněn nad První. Ucítila jeho podmanivý parfém.

„Prosím, madam.“

První pozvedla sklenku, přivoněla, zamíchala vínem lehce proti světlu, znova přivoněla a malý doušek upila. Poválela na jazyku a polkla. Otevřela oči.

„Ano,“ vydechla.

Číšník dolil sklenku a vrátil se na bar. První přemýšlela o vernisáži, o mužích na ní. O hodinu později dopila láhev. Sedla si na bar. Cítila, jak ji víno příjemně opilo. Přesně to potřebovala. Uvnitř ní se rozhostil klid. Hovořila s číšníkem. Jen tak. O všem. O ničem. Odbila půlnoc. Stočila řeč na umění. Po chvíli, kdy se přistihla, že vede monolog, se zeptala: „Co ty ?“

Zvedla oči a prstem kroužila po skleničce.

„Víno samotné je druhem umění,“ odpověděl hlubokým barytonem a díval se jí přímo do sklovitých očí.

„Tak pojď,“ pobídla ho a vyrazila ke dveřím.

Tmavovlasý zavřel vinárnu a následoval První, vedoucí ji v rámě, aniž by se na cokoliv ptal.

Za 15 minut došli k činžovnímu domu s oprýskanou omítkou. Dveře železného výtahu se zavřely a oni vyjeli do nejvyššího patra. Vyšli ještě pár schodů do podkrovního bytu. Nemluvili. Na dveřích místo cedulky se jménem byla použitá paleta se zbytky barev. Vešli do předsíně bez nábytku, kde stál jen bar - glóbus na kolečkách. Svlékla ze sebe ještě vlhké šaty a v karmínovém spodním prádle zamířila rovnou k němu. Vytáhla láhev Absolutky, nalila dvě poctivé sklenky. Jednu mu podala.

„Pojď dál!“ vyzvala váhavého tmavovlasého a přešla do rozlehlého pokoje, jehož stěny byly pokryty barevnými skvrnami. Na zemi byla spousta plechovek s barvami. O zdi bylo opřeno pár obrazů. Nalila další  dvě sklenky. Tmavovlasý chtěl něco říci, ale přerušila ho syknutím.

„Pssst,“ před ústa si dala ukazováček, jak to dělají matky na malé děti, když chtějí, aby byly tiše.   

Ukazováček pak namočila do vodky, přistoupila k němu, položila mu ruku na tvář, přejela smočeným prstem jeho rty, vnořila prst do svých úst a jezdila po něm jazykem. Vše pomalu. Vypadalo to jako perfektně sehraná milostná scéna z 9 a ½ týdne. Vzala jeho sklenku, nalila mu ji do pusy, dopila svoji a obě položila na jednu plechovku s barvou. Opět přistoupila k němu tentokráte zezadu. Ukazováček mu zabodla do kříže a jela po páteři směrem k týlu. Přitiskla se na něj a  zašeptala mu do ucha: „Hodina kreslení začíná.“ Usmála se.

Zajela mu rukou mezi knoflíky u košile a ňadry se mu tiskla na záda. Měla ráda ten pocit, kdy se jí bradavky jemně otíraly o mužské tělo. Líbila se jí jeho vůně a neustále ji plnými doušky nasávala a dráždila čichové buňky. Mužná, hustě porostlá hruď jí imponovala. Svlékla ho do půli těla, odložila jeden obraz u stěny a za ním vytáhla čisté plátno napnuté na dřevěných deskách. Položila jej na zem. Naklonila se nad plechovky a začala některé otvírat. Tmavovlasý si prohlížel její lesklé tělo, udělal dva kroky, přistoupil k ní zezadu a chytil za boky.

„Ššš ššš šššš...,“pomalu s výdechem zasyčela První a naznačila mu, kdo to tady vede.

 Rozdělala poslední plechovku, ze země zvedla Absolutku a otočila se k němu. Napila se, podala mu ji a druhou rukou mu rozepínala kalhoty. Přihnul si řádně i on, vrátil láhev vedle plátna, sebejistě se přitáhl k První a začal ji vášnivě líbat. Perfektně nacvičeným pohybem, jí rozepnul podprsenku bez ramínek a ta sklouzla na zem. Cítila, jak jí roste tepová frekvence. Líbal ji na krk a ona si se zavřenýma očima představovala, jaké barvy použije, aby co nejvěrněji zachytila ten okamžik...pocity...jeho. Donutila ho pokleknout na plátno a stáhla z něj značkové černé slipy Boss. Zároveň i on jí oba ukazováčky vsunul na zádech za kalhotky a obratným pohybem ji zbavil posledního kousku šatů. Pomalu ji líbal a pokoušel se najít její citlivá místa. První pak ponořila ruku do žluté plechovky s barvou a pohladila tmavovlasého po hrudi. Ten se na vteřinu zarazil a pohlédl si na prsa, roztáhl decentně koutky a políbil vášnivě První. Ta namočila druhou ruku do zelené a přejela mu jí po zádech na jeho pevný zadek. Hluboce vydechl napůl vzrušením, napůl proto, že barva jej zastudila a cítil, jak mu stéká někam mezi hýždě. Položil první na záda a obě ruce jí sevřel za hlavou jednou rukou a druhou namočil do červené. Nakreslil jí jakýsi ornament na pravé ňadro, pak ponořil ruku do bílé a začal jí hladit po pažích. Povolil stisk a zaklesli do sebe. Střídavě namáčeli ruce do barev, kreslili po sobě, hladili se a oba přerývaně vzdychali. Za chvíli se oba zmítali v ratolišti barev. Pod jejich těly vznikal obraz jejich vášní.

Asi za hodinu za ním zavřela dveře. Vzniklé dílo polila vodkou s „fixatorem“ a ten se rozpil. Zasedla k psacímu stroji a na malou cedulku napsala „Tmavovlasý“.

Za půl roku jsem šel do práce a na pouličním osvětlení jsem si všiml přichycené malířské palety, která zvala na další vernisáž. Pomohl jsem závozníkovi vyrovnat bedny do skladu. Za 10 minut jsem měl otvírat.