O PŘESTÁVCE-2

Ty ale pelášej, co!“ pronesl s úsměvem Patrik, který přes okno sledoval v husté chumelenici siluety dvou běžících postav.
„To se nám vrátěj do třídy dva sněhuláci,“ mínil Petr.
„A budou asi pěkně naštvaný!“
„A ty bys nebyl, kdyby ti někdo zavřel vokno?“
„Legrace musí bejt. Hele, Robert vyrábí vlaštovky. To bychom mohli zase udělat leteckej den. Vostatní se určitě přidaj!“ vyhrkl Patrik a oba se hned vrhli k lavici. Brzo z pijáků a ze stránek sešitů složili několik vlašťovek, které zanedlouho létaly křížem krážem třídou. A jelikož se do výroby zapojili i ostatní, tak se třídou míhalo desítky vlašťovek a v místnosti to pojednou začalo vypadat jako o nějakém papírovém vlašťovkovém dnu.
„Au!“ vyhrkl Patrik, jemuž se špička vlašťovky zapíchla do ucha.
„To byla trefa!“ ozval se Petr, kterému však do otevřených úst vlétla maličká vlašťovka, přičemž on zakoulel očima a vyprskl jí.
„Jestli si mi jí zničil, tak tě nakopnu!“ rozkřikl se Mirek, jenž onu vlašťovku vyrobil.
„A já tě taky nakopnu! Málem jsi mi propíchnul bubínek!“ vyhrkl Patrik.
„Kdybys nekecal!“
„Já ti dám, že kecám!“ pronesl naštvaně Patrik a hodil jeho směrem dvě vlašťovky a namířil si to k němu.
„Ty jsi mi tu vlašťovku celou voslintal!“ rozkřikl se Mirek a rozeběhl se také k Petrovi. Ve stejný okamžik do třídy vstoupil Lukáš a David, kteří se oknem sousední třídy dostali zpátky do školy. V rukách svírali několik sněhových koulí a svou pozornost hned zaměřili na ty, co se jim předtím smáli za zavřenými okny.
„Hele, přišli sněhuláci!“ vykřikl někdo škodolibě a oni vzápětí mrštili sněhové koule. Patrik pocítil, jak se mu jedna z nich rozprskla o hlavu, přičemž Petr byl zasažen hned dvěma najednou. Do minuty byla všechna okna ve třídě otevřena a okamžitě se rozpoutala zuřivá koulovačka, do níž se zapojili všichni.
„Máňa! Uděláme Brusel!“ vykřikl pojednou Patrik, což byl signál k valné hromadě. Tahle podivná zábava vznikla po fotbalové tragédii díky televizním záběrům, které zachycovaly šílené tlačenice davů.
Vašek, jemuž všichni říkali Máňa, se vrhl na podlahu v zadní části třídy a na něho se vzápětí sesypali ostatní spolužáci. Patrik byl z valné hromady náhle natlačený do otevřené skříňky, jejíž vnitřek zcela vyplnil.
„Jak se ti tam líbí?“ zeptal se ho škodolibě Petr, který se snažil zavřít od skřínky dvířka.
„Ty debile!“ rozkřikl se na něho a nohami kopal do dvířek. Poté se zdárně z ní dostal a začal Petra honit. Dohonil ho na opačném konci třídy, zatímco někteří povzbuzování ostatními se vrhli do další valné hromady. Ve stejný okamžik však do třídy vstoupila ředitelka školy, kterou přilákal hluk. A té se naskytl pohled na neuvěřitelný binec. Stěny i tabuli zdobily mokré fleky, podlaha byla na mnohých místech mokrá a všude se válely papírové vlašťovky s penály a učebnicemi. A vlasy se jí zježily, když spatřila zmítající se těla na hromadě v zadní části místnosti. Rozkřikla se a rázným krokem si to namířila uličkou mezi lavicemi. Ve stejný okamžik do ní vrazil Patrik a Petr, kteří vrávorali v závěsu, co na ně spadl. A oba se nestačili divit, kdo jim ho sundal, načež ona zrudlá zlostí došla nakonec třídy. Někteří se zavčas přemístili do lavic, ale zbývající ke svému zděšení hleděli na brunátnou a rozkřičenou ředitelku. A tak skončila jedna přestávka, na kterou ve třídě hned tak nikdo nezapomněl.

KONEC