Počkám...

Bojím se....
Bojím se podívat zase ti do očí...
vždyť když to udělám, svět se mi zatočí...
Podívám-li se znova, nebudu se chtít dívat nikdy jinam...

Srdce je sval a námaha i rány ho bolí,
rány lásky, ty čas asi těžko zhojí...
Každá rána, nový začátek že značí,
tato myšlenka, v hlavě stále mě tlačí.

Začátek nový... začátek... konec?
Nad něčí rakví zas zazvoní zvonec.
Příchody, odchody - řeknu to hned -
tu knihu nevedou na onen svět.

Ať dělám, co dělám, hlavu mám prázdnou,
na jedné myšlence ostatní váznou...
ta jedna myšlenka patří přec tobě,
je ve mě mnou napořád, bude i v hrobě...

Myšlenkou pochmurnou nechci tě zarmoutit,
to co se událo, musím si odkroutit...
V dlani máš jinou dlaň, už né tu mou,
sama zas pokráčím vstříc černou tmou

Byla jsi jediné, o co jsem stála...
na všechny struny mé, jemně jsi hrála...
Uplynou hodiny, uplynou roky, popluje čas
snad do mé náruče vrátíš se zas.

Mě pláče už po tobě každičká píď,
prosím tě ozvi se, prosím tě přijď...

Noc nejkrásnější jsi mi dala...

Litovat jí? Vždyť to byl by hřích!

Srdce mé v okamžik ten jsi mi vzala -

jako by ďábel mě do duše pích...

Chci, abys šťastná jen stále byla,
aby tvá duše se už netrápila.
Ať šťastná beze mě, či šťastná se mnou,
štěstí tě obejme rukou svou jemnou...

A když se čas nakloní na jinou stranu -
bude to k večeru, či pozdě k ráno -
já budu stejně stát na stejném místě,
srdce mé čeká tě, to snad víš jistě....

Počkám, až dokud mě čas čekat nechá,
vyhrá kdo počká si, ne ten, co spěchá...
Na špatném místě, ve špatný čas
Dejme si šanci, zkusme to zas...