Tak to bylo (?)

Mami... Strach z čehosi tě ochromil a ty ses lásky bála rodové svědomí v absenci tvého vědomí počala v bříšku růst tvá Jana malá k přežití sílu postrádala a po třech týdnech vrátila se zpět domů mami do nebe dny pluly dál a štěstí pro tebe - tvůj syn vzdal svoji příležitost v lůně kdo neprožil ten nepochopí jaké to stopy ve tvé duši ti zabránily jak se sluší milovat další dceru tvoji kdo neprožil ten nepochopí že srdce zlomené se bojí životů dalších na něž ztrácí sílu říkalas: Milunko a později pak: Milu a já to nikdy necítila že byla bych ti trochu milá hledala sebe ve tvém klíně tu lásku s níž jsi byla na mizině jenže to pověz dítěti zpaměti už co děsně malá znala jsem mraky básniček kreslila krásně zpívávala žákajdu plnou jedniček vše marně nezvedly se paže co by mě k sobě přivinuly čas smaže křivdy? Nesmaže! Z nuly se stala jednička? Ne - z jedničky se nula stala když v sobě cit jsem zapírala co patřil tobě - nechtěla jsi dnes měly bychom obě sivé vlasy a já tě hledat nepřestala jsem pořád stejná tvoje malá a chápu víc než coby dítě mé oči dnes už nespatří tě a do tvých dlaní nevklouznou mé dlaně ať jakkoli mi vzdálené tvé polibky dík mami za ně cítím je hřbety rukou hoří jsem sotva pár dní narozená panenka živá příští žena tu lásku co jsi neměla vytáhnu ze dna svojí duše a za obě jí jednoduše požehnám tvoje vnoučata mami dnes už jsem bohatá

---