Letní švýcarská láska...

Frontu vystojím si ráda,

do posvátného stromu jméno své chci dát.

Kudla za pasem kryje mi záda,

bez ní nenechám si sny zdát.

Já chci umět žít tak,

jak chci já.

Bez závazků,

bez lidí,

prostě jen být svá.

Dřív šlo by to líp,

teď už ale ne.

Noc prožitá s tebou je v mé paměti vrytá,

jak švýcarský lev vytesán do kamene.

Hluboko ve mně kříží se dvě cesty,

má a tvá

a já vím,

že nikdy nespojí se v jednu,

co na společnou cestu se dá.

Tak snad někdy zase Sbohem,

věříme v setkání ty,

i já…